State Department komentář odmítl, ale jeden ze zdrojů *Semafor* potvrdil, že úvahy o resetu „jsou ve vývoji už dlouho". Cameron Hudson, bývalý úředník Bílého domu pro Afriku a senior fellow CSIS, varuje před opakovaným americkým omylem: „Každá administrativa si v určitém bodě myslela, že dokáže Isaiase zkrotit." Semafor ↗
Etiopský list *The Reporter* dodává motivaci: Boulosův posun přichází v chvíli, kdy Húsiové napojení na Írán hrozí, že po americko-izraelské válce v Íránu uzavřou strategickou úžinu Bab al-Mandeb pro lodní dopravu. Eritrea ovládá přibližně 1 200 km západního pobřeží Červeného moře a dva hluboké přístavy — Massawu a Assab. Pro Washington je to mapa, kterou nemůže ignorovat. The Reporter Ethiopia ↗
Africká KLDR, kterou Trump potřebuje
Eritrea je v zahraničních médiích často označována za „severokorejský" model na africku — a ne bez důvodu. Zemi od osvobozovacího vchodu povstalecké EPLF do Asmary v květnu 1991, formálně uznaného po referendu v roce 1993, vede jeden muž — Isaias Afwerki — bez voleb, bez ústavy v platnosti a bez tolerované opozice. Komise OSN pro lidská práva v Eritrei v roce 2016 dospěla k závěru, že systém povinné vojenské služby — formálně 18 měsíců, prakticky doživotní — představuje zločiny proti lidskosti, včetně zotročování, mučení a vynuceného zmizení. Human Rights Watch zdokumentovalo, že vláda od konce roku 2022 stupňuje represi rodin branců, kteří se pokoušejí uniknout náboru. Human Rights Watch ↗Právě pro tuto bilanci Washington 12. listopadu 2021 cíleně sankcionoval šestici eritrejských subjektů: vládnoucí stranu PFDJ, Eritrejské obranné síly, holdingovou společnost Hidri Trust, finanční skupinu Red Sea Trading Corporation a dva vrcholové představitele — bezpečnostního šéfa Abrahu Kassu Nemariama a ekonomického poradce PFDJ Hagosa Ghebrehiweta W. Kidana. Sankce zavedla Bidenova administrativa podle exekutivního příkazu 14046 za úlohu Eritrey v tigrajské válce, která si podle odhadů vyžádala stovky tisíc obětí; mezinárodní pozorovatelé obvinili eritrejské i etiopské vojsko z hromadných znásilnění a etnicky motivovaných poprav. US Treasury OFAC ↗
I Trumpova vlastní administrativa ještě loni — proklamací Bílého domu ze 4. června 2025, účinnou od 9. června — zařadila Eritreu do skupiny zemí s úplným cestovním zákazem do USA. Důvody: Washington podle proklamace pochybuje „o způsobilosti centrálního úřadu vydávat pasy a civilní dokumenty", uvádí, že záznamy z rejstříku trestů eritrejských občanů nejsou USA dostupné, a poukazuje na odmítání návratů vlastních občanů a vysokou míru nelegálního zůstávání v USA. O necelý rok později se s tou samou vládou Bílý dům dohaduje o resetu. Bílý dům ↗
Írán a Rusko jsou v Massawě před Trumpem
Trumpův plán má jeden problém, o kterém se v *Wall Street Journal* píše spíše v poznámkách pod čarou: ty samé přístavy, které mají pomoci USA „odříznout Írán od Červeného moře", už Írán podle nezávislých analytiků roky používá. Etiopský think tank Horn Review v březnu 2026 tvrdí, že Teherán od roku 2024 obnovil přístup k hlubokomorskému přístavu Assab a kotvisku Massawa. Cargo lety napojené na sankcionované íránské subjekty cez tyto přístavy podle stejné analýzy převážejí komponenty dronů a v listopadu 2025 měl Írán dodat drony přímo eritrejské armádě. Tato tvrzení nebyla oficiálně potvrzena Washingtonem, ale tvoří centrální součást strategického kalkulusu, který popisuje WSJ. Horn Review ↗Druhým hráčem je Putin. Poté, co Eritrea jako jediná africká země hlasovala v OSN proti rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu, Afwerki dvakrát cestoval do Moskvy. Na přelomu března a dubna 2024 zakotvila v Massawě ruská fregata Maršál Šapošnikov z Tichomořské flotily na pětidenní návštěvu při 30. výročí diplomatických vztahů a na začátku dubna přijalo eritrejské nejvyšší velení ruskou delegaci vedenou zástupcem hlavního velitele námořnictva Vladimírem Kasatonovem. Massawa mezitím podepsala memorandum se Sevastopolem — okupovaným domovským přístavem Putinovy Černomořské flotily. Britský africký analytik Martin Plaut s odvoláním na diplomatické zdroje tvrdí, že Putin v roce 2024 dal svolení k výstavbě ruské námořní základny na eritrejských ostrovech Dahlak. Oficiální potvrzení ruské ani eritrejské strany k základně dosud zaznamenaného nebylo. Martin Plaut ↗
Egypt v hlavní úloze
Schůzku Boulos–Afwerki v Káhiře nařídil náhodou Sísí. Egypt vede nejsystematičtější africkou diplomatickou a vojenskou kampaň posledních let: do Somálska poslal podle zdrojů *The National* až 15 000 vojáků, vyjednal si „úroveň kontroly" při modernizaci eritrejského přístavu Assab a džibutského Doraleh, a v říjnu 2024 zapečetil trilaterální blok Eritrea–Egypt–Somálsko vnímáný jako protiváha Etiopii. Cíl je explicitní: blokovat etiopskou snahu o přístup k Červenému moři a posílit tlak na Addis Abebu v sporu o Velkou etiopskou renesanční přehradu na Modrém Níle. The National ↗Pro Trumpa je Sísí pohodlný partner. Egypt potřeboval stejnou šablonu, kterou Washington roky aplikoval na samotný Egypt — strategické partnerství, které ignoruje vnitřní represi. Trumpův dopis Afwerkimu, o kterém Asmara informovala v létě 2025, slibuje „obnovit respektující a produktivní meziStátní vztah... založený na poctivosti, respektu a příležitostech pro mír a prosperitu v Rohu Afriky a u Červeného moře". Z eritrejské strany Afwerki uvedl, že je připraven „aktivně prosazovat politiku konstruktivní angažovanosti" — na rovných základech. Horn Review ↗
Etiopský stín nad celou hrou
Druhým háčkem je Etiópia. Eritrea a Etiópia se po krátkém míru 2018–2020 opět dostaly na pokraj války. Etiópia v polovině února 2026 veřejně vyzval Eritreu, aby stáhla vojska z jejího území, premiér Abiy Ahmed označil status etiopské země bez přístupu k moři za „geografické vězení" a otevřeně volá po přístupu k přístavu Assab. Tigrajské síly se seskupují a na severní hranici probíhá vojenská mobilizace. Reset Washingtonu s Asmarou by Addis Abeba četla jako americké zelené světlo pro eritrejské pozice na hranici. Addis Standard ↗Že jednání nepostupují lineárně, připouští i samotné State Department: zatímco „má zájem prohloubit vazby s Eritreou", konkrétní plány na zrušení sankcí nepotvrdilo a interní diskuse zpomalují konkurenční krize v Íránu a Gaze. Eritrejská vládní strana PFDJ i eritrejská opozice v exilu — obě strany vidí v tomto momentě příležitost lobovat ve Washingtone, připomíná Cameron Hudson. Cameron Hudson, CSIS ↗
Symbolický termín, který se v jednáních objevuje, je 24. května — 35. výročí osvobození Asmary, které Eritrea připomíná jako Den nezávislosti. Pro Asmaru by částečné uvolnění sankcí v ten den bylo vítězstvím režimu doma. Pro Trumpa by to byl první jasný důkaz, že jeho africká politika „obchodu, ne pomoci" produkuje hmatatelné výsledky. Pro Etiopii, Tigraj, Húsiů a jejich iránské mecenáše by to byl signál, že americko-eritrejská dohoda nezruší to, co Írán a Rusko v Eritrei už mají — jen si k tomu Washington přidá vlastní židli. Addis Standard ↗
Co sleduje hotinfo:
- 24. května 2026 — 35. výročí osvobození Asmary, které Eritrea připomíná jako Den nezávislosti. Symbolický termín pro případné zrušení první části sankcí.
- Boulosova druhá schůzka s Afwerkim — podle *Semafor* je naplánovaná „brzy". Pokud proběhne v Asmaře a ne v Káhiře, signalizuje to důvěru.
- Reakce Etiopie — zda Abiy Ahmed eskaluje rétoriku o „geografickém vězení" a zda se tigrajská fronta rozhoří.
- Rusko-eritrejská základna — zda se výstavba na ostrovech Dahlak posunuje vpřed. Byla by to první ruská námořní základna v Africe u klíčové námořní tepny.
- Iránské dodávky cez Massawu — zda se cargo lety ze sankcionovaných iránských subjektů zastaví (test serióznosti Asmary vůči Washingtonu).
- Postoj Saúdské Arábie a SAE — Rijád i Abú Zábí se o vliv v Eritrei dlouhodobě usilují a obě vlády mají napjaté vztahy s iránskou přítomností v regionu.
