Francouzská nakladatelství řeší první kauzu s AI. Důkaz zatím není, autorovi však našli cizí věty ve starých textech

V pondělí 21. září dostal haitsko-kanadský spisovatel Thélyson Orélien cenu Fnac za nejlepší román, o které rozhodovala osmisetčlenná porota knihkupců a čtenářů. Téhož dne zveřejnil anonymní účet na síti X analýzu, podle níž jeho knihu „téměř celou" napsala umělá inteligence. O dva dny později našli kanadští novináři v jeho textech z let 2012 až 2014 pasáže shodné s díly jiných autorů.

Francouzská nakladatelství tak řeší první případ svého druhu a nejde v něm jen o to, zda autor podváděl. Jde o to, co se stane, když obvinění vysloví software — a zda ho dokážeme potvrdit, nebo vyvrátit.

Účet s 92 sledujícími a den, kdy přišla cena

Román „C'était ça ou mourir" (Bylo to buď tohle, nebo smrt) vyšel v březnu v kanadském nakladatelství Boréal, ve Francii ho v srpnu vydal Grasset. Vypráví v první osobě příběh Jonase Dorléona, učitele dějepisu a zeměpisu, který utíká ze země zmítané násilím gangů a projde dvanáct zemí, než se dostane do Kanady. Ve Francii se ho prodalo přes 35 000 kusů a dostal se do prvních výběrů cen Goncourt, Renaudot, Femina i Médicis. Le Monde ↗

Obvinění přišlo z účtu „Balance ton Claude", který měl do té doby 92 sledujících. Název je slovní hříčka odkazující na francouzské hnutí #BalanceTonPorc a na jméno jednoho z AI asistentů. Účet o sobě tvrdí, že je kolektivní a že chce odhalovat „propagátory AI slopu", tedy strojově vyrobené výplně. Jako důkaz zveřejnil výstupy amerického detektoru Pangram z úryvků knihy: první kapitola prý 100 procent AI, druhá 91 procent. BFM TV ↗

Orélien to popřel v deníku Libération. Tvrdí, že na knize začal pracovat na podzim 2017 a první verzi dokončil v roce 2019, tedy dříve, než byly generativní nástroje veřejně dostupné. „Vždy jsem měl rád tvorbu a psaní, nevidím důvod, proč bych se obracel na stroj," řekl a dodal, že s nakladateli sestavuje spis, kterým chce autorství doložit. Grasset obvinění odmítl jako fake news s tím, že nástroje na rozpoznávání AI jsou samy umělou inteligencí, která si vymýšlí. France 24 ↗

Detektor s téměř nulovou chybovostí — a rozpornými výsledky

Pangram není okrajový nástroj. Firmu založili Max Spero a Bradley Emi v roce 2023 v Brooklynu a její detektor vychází z nezávislých testů nejlépe: ve studii Chicagské univerzity byl jediný ze čtyř porovnávaných, který splnil přísný limit chybovosti bez ztráty schopnosti odhalit strojový text, a výzkumná firma Epoch AI mu v červenci 2026 nenaměřila ani jeden falešný poplach na 495 lidských textech. Marzena Karpinská z Univerzity Simona Frasera uvádí u francouzských textů míru falešné pozitivity 0,0026 procenta. Le Monde ↗

Radio-Canada proto udělala to, co anonymní účet neudělal: otestovala celý román a k němu i kontrolní vzorek. Orélienova kniha dostala 94 procent AI, avšak šest dalších románů z goncourtovského výběru i devět francouzských klasiků od Maupassanta po Baudelaira vyhodnotil ze 100 procent jako lidský text. Ta kontrola je podstatná — ukazuje, že detektor neoznačuje literaturu jako strojovou plošně. Radio-Canada ↗

Jenže jiné nástroje daly jiné výsledky. Agentura AFP nechala tytéž úryvky projít nástrojem InVID-WeVerify, na jehož vývoji se sama podílela, a ten je vyhodnotil jako „velmi pravděpodobně napsané člověkem". Dalších sedm detektorů skončilo různě. RTS ↗

I samotný Pangram má přiznaný omyl. Když novinářka Taylor Lorenzová čelila obvinění na základě tohoto nástroje, Spero po prověření uznal, že šlo o falešný poplach. Další případy jsou sporné, nikoli uzavřené: román Mie Ballardové vyhodnotil na 78 procent jako strojový a nakladatel zrušil jeho vydání, ačkoli autorka namítá, že AI mohl do textu vnést externí redaktor, a u obviněných vítězných povídek soutěže Commonwealth Short Story Prize nadace nakonec neodebrala žádnou cenu. Epoch AI zároveň zjistila, že detektoru unikne 10,1 procenta textů, které napodobují styl konkrétního autora. El País ↗

Zůstává i metodická výhrada, kterou skóre neodstraní: text napsaný rukou, který poté prošel korekturou nebo jazykovým asistentem, může skóre posunout, protože detektor vidí jen výsledný povrch. Le Figaro ↗

Druhé obvinění, které s AI nesouvisí

Ve středu večer přišla druhá vlna, tentokrát z Kanady — a ta je věcně pevnější. Deník La Presse a veřejnoprávní Radio-Canada našly v Orélienových textech z let 2012 až 2014 pasáže převzaté od jiných autorů. Le Monde ↗

Nejnepříjemnější nález učinila La Presse přímo u sebe. Orélien jí jako externista 28. února 2013 dodal sloupek „Nestavme naše hrdiny na piedestal" o padlých sportovcích včetně Tigera Woodse, Lance Armstronga a Oscara Pistoriuse. Pasáž je mírně upraveným překladem komentáře Andyho Bautisty z filipínského deníku The Philippine Star, který vyšel pět dní předtím. Povídka „Où va le monde", která v roce 2012 získala cenu publika Radio-Canada, má nejméně čtyři věty shodné s knihou „Le Matin des magiciens" Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera z roku 1960. Radio-Canada mluví nejméně o pěti zčásti opsaných textech, dalším případem je blog z Mediapartu z listopadu 2014, kde odstavec doslovně kopíruje komentář bývalého kolumbijského ministra Rodriga Botera Montoyi. franceinfo ↗

Podstatný je způsob, jakým se na to přišlo. „Naše pochybnosti o postupu Thélysona Oréliena při používání AI vedly k odhalení plagiátu," napsal François Cardinal, viceprezident La Presse pro zpravodajství. „V době, kdy je veřejnost zaplavena falzifikáty, je naše každodenní důslednost při ověřování informací tou největší odpovědností. Tento podvod je zklamáním a je neomluvitelný." Deník ke svému tehdejšímu článku přidal upozornění na plagiát. La Presse ↗

Tady je jádro paradoxu a je jemnější, než se na první pohled zdá. Pangram sloužil kanadským novinářům při hledání shod ve starých textech, tytéž texty však jako strojové neoznačil — pocházejí z dob před generativní AI. Nástroj postavený na otázku, zda text napsal stroj, tak přivedl k nálezu, u něhož je odpověď ne — a autorství je i tak zpochybněno. Původní obvinění a to druhé se tedy navzájem nepodporují: každé hovoří o jiném období a o jiném druhu provinění.

Orélien se k plagiátům zatím věcně nevyjádřil. Na festivalu v Manosque označil celou věc za snahu umlčet ho a řekl, že promluví, „až se všechno uklidní". Nakladatelství Boréal rozhovor odmítlo, v komuniké však uvedlo, že obvinění bere „velmi vážně" — pro autora i pro důvěru, která nakladatelství pojí se čtenáři. franceinfo ↗

Claudel: proč právě teď a proč právě on

Předseda Goncourtovy akademie Philippe Claudel vyzval k opatrnosti a položil čtyři otázky, na které zatím není odpověď: kdo je za anonymním účtem, proč právě teď, s jakým cílem a jaká je spolehlivost použitých nástrojů. U otázky po načasování poznamenal: „Máte autora, který je Haiťan a Kanaďan, který je černý, který je frankofonní, ale cizinec. Samá témata, která mohou v době rozpálených vášní působit pikantně." Akademie zveřejní užší výběr 6. října, čtyři finalisty 27. října a cenu udělí 3. listopadu. Pokud by do říjnového termínu přibyly nezvratné důkazy, že knihu generovala AI, porota by podle Claudela rozhodla. BFM TV ↗

Spisovatelka Estelle-Sarah Bulleová, která píše francouzsky a pochází z guadeloupské rodiny, připomněla starší případ. V roce 1968 získal malijský autor Yambo Ouologuem Renaudotovu cenu za román „Le devoir de violence" jako první Afričan vůbec — a o čtyři roky později ho britský Times Literary Supplement obvinil, že převzal pasáže od Grahama Greenea a Andrého Schwarze-Barta. Greene se obrátil na soud, kniha zmizela z pultů a anglická vydání od roku 1977 nesou poznámku nakladatele o převzatých pasážích. Ouologuem se vrátil do Mali a žil skromně jako marabut, ve Francii knihu znovu vydali až v roce 2018. Bulleová se ptá na něco jiného než na vinu: „Budeme se muset natáčet při psaní perem, abychom dokázali, že nepoužíváme AI?" Outre-mer La 1ère ↗

Reakce autorů se rozešly do tří směrů. Marc Levy nazval účet v rozhlase „účtem rasistů". Lékař a prozaik Baptiste Beaulieu se ptá: „Tak co mám dělat teď? Změním způsob psaní, aby mě software uznal za člověka?" A martinický nositel Goncourtovy ceny Patrick Chamoiseau jde opačným směrem — AI pokládá za skvělou a říká, že své další knihy bude psát s ní. Virginie Despentesová odbyla detektor vulgární nadávkou a dodala, že Orélien se nemusí obhajovat. Outre-mer La 1ère ↗

Alexandre Gefen, ředitel výzkumu na CNRS a spoluautor knihy o kulturních dějinách AI, připomíná, že nakladatel nemá jak zaručit stoprocentně lidský text — strojový lze „polidštit" za pár minut. Robert Laffont už na začátek roku 2027 chystá román Sébastiena Baillyho, jehož první verzi vygenerovala AI. Podle ředitele nakladatelství Frédérica Martina z ní ve finále zůstala asi dvě procenta a kniha dostane upozornění pro čtenáře. BFM TV ↗

Limity tohoto pohledu

Tento text stojí na francouzských, belgických a kanadských médiích, která sama nejsou neutrálním pozorovatelem — La Presse i Radio-Canada jsou v kauze zároveň aktéry, protože obě Orélienovi v minulosti daly prostor nebo cenu. Le Figaro, jehož komentátor obvinění šířil na síti X, ve středu zároveň avizoval, že zjistil, kdo za anonymním účtem stojí. Text je za paywallem, HotInfo si jej ověřit nedokázal, a proto tu nikoho nejmenujeme.

Zásadní je ještě něco: nevíme, zda Orélien AI použil, a neví to ani nikdo jiný. Skóre detektoru není důkaz, přiznání neexistuje a rukopis z roku 2019 nebyl zveřejněn ani nezávisle ověřen, ačkoli Boréal tvrdí, že text vznikal v opakovaných výměnách s redaktorem. Nález cizích vět v textech z doby před třinácti lety je doložen porovnáním, ale neříká nic o tom, jak vznikl román z roku 2026 — a naopak, vysoké skóre u románu neříká nic o těch starých textech. Jsou to dvě samostatné věci, které se v mediálním obrazu slily do jedné.

Co sleduje hotinfo