
Pět minut po alarmu
Krádež se stala v úterý 8. září za svítání v Domaine des Collettes, na statku nad Cagnes-sur-Mer, kde Pierre-Auguste Renoir strávil posledních dvanáct let života. Podle portálu Nice Premium pachatelé počkali na výměnu strážní hlídky, prořezali oplocení areálu a rozbili zasklené dveře v přízemí. Samotné odebrání čtyř obrazů jim pak trvalo méně než tři minuty. Nice Premium ↗Alarm se spustil v 5.48. „V 5.53, tedy pět minut po poplachu, byla naše městská policie na místě," napsal na Facebooku starosta Cagnes-sur-Mer Bryan Masson. Zloději byli tehdy už pryč, zachytily je jen městské kamery. franceinfo ↗
V zahradě areálu pak policie našla dva ze čtyř obrazů, Portrét paní Pichonové z roku 1895 a Coco čte z období kolem roku 1905, na kterém je malířův nejmladší syn Claude. Oba jsou neporušené. Proč je zloději zanechali za sebou, vyšetřovatelé zatím nevysvětlili. Le Journal des Arts ↗
Starostův odhad devět milionů eur, který převzaly agentury, se týkal všech čtyř děl dohromady. Hodnotu dvou nezvěstných obrazů zatím nikdo neupřesnil. Případ nejprve řešilo státní zastupitelství v Grasse, převzala ho však meziregionální specializovaná jurisdikce v Marseille, která se zabývá organizovaným zločinem. Kvalifikace zní krádež a zločinné spolčení v organizované skupině. ici.fr ↗
Masson, který je členem Národního sdružení a starostou města od března tohoto roku, po krádeži uvedl, že podle něj šlo o lidi, kteří přesně věděli, co dělají, a od státu žádá peníze na zabezpečení muzeí. Samosprávy podle něj rostoucí náklady na ochranu sbírek samy nedokážou financovat. Le Journal des Arts ↗
Čtyři obrazy, tři válečné příběhy
Nezvěstné zůstávají Žena u studny, nedokončená olejomalba na dřevě o rozměrech 35 na 27 centimetrů z období kolem roku 1886, a Portrét paní Colonna-Romano, olej na plátně 94 na 74 centimetrů. Modelkou druhého z nich byla herečka Gabrielle Colonna-Romano, partnerka malířova syna Pierra. Muzeum v Cagnes obraz datuje kolem roku 1910, francouzská státní databáze a Musée d'Orsay kolem roku 1913. Rose Valland, MNR 204 ↗ Le Journal des Arts ↗Zajímavější než jejich hodnota je to, co o nich ví francouzský stát. Ani jeden ze čtyř obrazů totiž muzeu v Cagnes nepatří, všechny jsou tam uloženy jako depozit pařížského Musée d'Orsay, a tři z nich jsou vedeny ve fondu MNR. Zkratka označuje inventáře děl, která se po válce vrátila z Německa do Francie, nenašli se jim původní vlastníci a stát je svěřil muzeím do péče. Nejde přitom o jeden společný osud: databáze Rose Valland vede u každého kusu vlastní kategorii podle toho, kam dospělo zkoumání jeho původu. Ministerstvo kultúry Francúzska ↗
Tři díla, tři různé kategorie. Žena u studny je vedena jako dílo pravděpodobně uloupené. Patřila do sbírky obchodníka s uměním Ambroise Vollarda, během války ji podle záznamu získala německá nákupní organizace Otto nebo ji zabavil příslušník SS, v roce 1949 se našla v Bavorsku u soukromé osoby a téhož roku ji repatriovali do Francie. Rose Valland, MNR 579 ↗
Portrét Colonna-Romano má naopak ve stejné databázi kategorii dílo s jistotou neuloupené. Z Renoirova ateliéru ho 4. září 1940 prodali německému vyslanectví v Paříži, po válce se vrátil prvním konvojem z Baden-Badenu v červnu 1947, v letech 1955 až 1976 visel v Nice a v Cagnes je od roku 1995. Válečnou stopu tedy má, ale podle francouzského státu nejde o rabování. Rose Valland, MNR 204 ↗
Ve fondu MNR je i jeden ze dvou odhozených obrazů. Coco čte je veden v kategorii děl s neúplnou historií mezi lety 1933 a 1945: pocházel ze sbírky Georgese Bernheima, pravděpodobně ho v prosinci 1940 odnesli z pařížského domu, po válce skončil v Německu a Spolková republika ho vrátila až v roce 1994. Válečná minulost tedy nebyla tím, co by odlišovalo obrazy, které si zloději nechali, od těch, které odhodili. Rose Valland, MNR 1004 ↗
Čtvrtý obraz, Portrét paní Pichonové z roku 1895, ve fondu MNR veden není. Do státních sbírek se dostal ještě před válkou a v Cagnes je, stejně jako zbývající tři, uložen jako depozit Musée d'Orsay. Le Journal des Arts ↗
Proč se těžko zpeněžují
Rozdíl oproti loňské loupeži v Louvru je v tom, co se dá s kořistí udělat. Šperky se dají rozebrat na kameny a kov. Obraz ne. „Nedají se rozebrat tak, jak to udělali ti, co vykradli Louvre," řekla pro France 3 dražitelka z Nice Agathe Voisinová. Zda pachatelé z Louvru šperky skutečně rozebrali, potvrzeno není, jde o její předpoklad. France 3 ↗Podle ní se tyto dva obrazy „určitě nepodaří dostat na trh ani teď, ani za deset, patnáct nebo dvacet let". Renoirova tvorba je dobře zdokumentovaná a každý seriózní aukční dům si původ díla ověří, takže legální prodej je prakticky vyloučen. „Reálná hodnota předmětu přestává existovat," dodala. France 3 ↗
Odtud pramení domněnka, kterou připouští i Voisinová: že si obrazy objednal sběratel pro sebe, přestože si je nikdy nebude moci veřejně vystavit. Je to úvaha odbornice, nikoli zjištění vyšetřovatelů, kteří se k motivu zatím nevyjádřili. France 3 ↗
Necelý rok po Louvru
Renoirovo muzeum je malá instituce. Otevřeli ho v roce 1960 v posledním domě, kde malíř žil před smrtí v roce 1919, a kromě obrazů jsou v něm sochy, malířův nábytek, osobní věci, fotografie a archiv včetně jeho stojanu a invalidního vozíku. Seznam Zprávy ↗Ve Francii se krádež čte přes to, co jí předcházelo. V říjnu 2025 se čtyři pachatelé přestrojení za údržbáře dostali pomocí hydraulické plošiny do Apollonovy galerie Louvru a podle agentury AFP jim odebrání osmi šperků trvalo tři minuty a padesát osm sekund. Škoda dosáhla téměř devadesáti milionů eur. Podezřelé policie zadržela, šperky se navzdory pátrání v Belgii, Itálii a dalších zemích nenašly. Aktuality ↗
Francouzská ministryně kultury Catherine Pégardová v den krádeže v Cagnes vyzvala muzea, aby bez odkladu zavedla nouzová opatření na ochranu sbírek a návštěvníků. Odvolala se na akční plán, který resort spustil v červenci tohoto roku: fond bezpečnosti s třiceti miliony eur na tři roky, z něhož letos uvolnili deset milionů na 482 prioritních projektů, a posílení resortní bezpečnostní inspekce, která má provádět náhodné kontroly muzeí a schvalovat každé zapůjčení díla z národních sbírek. Ministerstvo kultúry Francúzska ↗ ici.fr ↗
Plán, který resort představil 27. července a který obsahuje 33 opatření, počítá se 3 127 místy pod přednostní ochranou. Z toho je 1 220 muzeí, zbytek tvoří kostely a historické památky. Cagnes-sur-Mer ukazuje rozsah úkolu: alarm i kamery tam fungovaly a městská policie přijela za pět minut, a dva obrazy jsou přesto pryč. TIME France ↗
Foto: Renoirova vila v Domaine des Collettes v Cagnes-sur-Mer, dnes muzeum. Autor Raimond Spekking, přes Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Snímek je zmenšen.







