Zloději z Renoirova muzea vzali čtyři obrazy, dva odhodili. Tři z nich jsou v evidenci umění navráceného po druhé světové válce

Dva muži prořezali oplocení kolem Renoirovy vily na Azurovém pobřeží, rozbili zasklení v přízemí a ze zdi sňali čtyři obrazy. Dva z nich se pak našly neporušené v zahradě areálu, kde je pachatelé při útěku zanechali. Tři ze čtyř děl přitom patří do fondu MNR, francouzské evidence umění, které se po druhé světové válce vrátilo do země, aniž se mu našel majitel, a stát u každého z nich vede jinou kategorii. franceinfo ↗ Rose Valland, MNR 579 ↗

Pět minut po alarmu

Krádež se stala v úterý 8. září za svítání v Domaine des Collettes, na statku nad Cagnes-sur-Mer, kde Pierre-Auguste Renoir strávil posledních dvanáct let života. Podle portálu Nice Premium pachatelé počkali na výměnu strážní hlídky, prořezali oplocení areálu a rozbili zasklené dveře v přízemí. Samotné odebrání čtyř obrazů jim pak trvalo méně než tři minuty. Nice Premium ↗

Alarm se spustil v 5.48. „V 5.53, tedy pět minut po poplachu, byla naše městská policie na místě," napsal na Facebooku starosta Cagnes-sur-Mer Bryan Masson. Zloději byli tehdy už pryč, zachytily je jen městské kamery. franceinfo ↗

V zahradě areálu pak policie našla dva ze čtyř obrazů, Portrét paní Pichonové z roku 1895 a Coco čte z období kolem roku 1905, na kterém je malířův nejmladší syn Claude. Oba jsou neporušené. Proč je zloději zanechali za sebou, vyšetřovatelé zatím nevysvětlili. Le Journal des Arts ↗

Starostův odhad devět milionů eur, který převzaly agentury, se týkal všech čtyř děl dohromady. Hodnotu dvou nezvěstných obrazů zatím nikdo neupřesnil. Případ nejprve řešilo státní zastupitelství v Grasse, převzala ho však meziregionální specializovaná jurisdikce v Marseille, která se zabývá organizovaným zločinem. Kvalifikace zní krádež a zločinné spolčení v organizované skupině. ici.fr ↗

Masson, který je členem Národního sdružení a starostou města od března tohoto roku, po krádeži uvedl, že podle něj šlo o lidi, kteří přesně věděli, co dělají, a od státu žádá peníze na zabezpečení muzeí. Samosprávy podle něj rostoucí náklady na ochranu sbírek samy nedokážou financovat. Le Journal des Arts ↗

Čtyři obrazy, tři válečné příběhy

Nezvěstné zůstávají Žena u studny, nedokončená olejomalba na dřevě o rozměrech 35 na 27 centimetrů z období kolem roku 1886, a Portrét paní Colonna-Romano, olej na plátně 94 na 74 centimetrů. Modelkou druhého z nich byla herečka Gabrielle Colonna-Romano, partnerka malířova syna Pierra. Muzeum v Cagnes obraz datuje kolem roku 1910, francouzská státní databáze a Musée d'Orsay kolem roku 1913. Rose Valland, MNR 204 ↗ Le Journal des Arts ↗

Zajímavější než jejich hodnota je to, co o nich ví francouzský stát. Ani jeden ze čtyř obrazů totiž muzeu v Cagnes nepatří, všechny jsou tam uloženy jako depozit pařížského Musée d'Orsay, a tři z nich jsou vedeny ve fondu MNR. Zkratka označuje inventáře děl, která se po válce vrátila z Německa do Francie, nenašli se jim původní vlastníci a stát je svěřil muzeím do péče. Nejde přitom o jeden společný osud: databáze Rose Valland vede u každého kusu vlastní kategorii podle toho, kam dospělo zkoumání jeho původu. Ministerstvo kultúry Francúzska ↗

Tři díla, tři různé kategorie. Žena u studny je vedena jako dílo pravděpodobně uloupené. Patřila do sbírky obchodníka s uměním Ambroise Vollarda, během války ji podle záznamu získala německá nákupní organizace Otto nebo ji zabavil příslušník SS, v roce 1949 se našla v Bavorsku u soukromé osoby a téhož roku ji repatriovali do Francie. Rose Valland, MNR 579 ↗

Portrét Colonna-Romano má naopak ve stejné databázi kategorii dílo s jistotou neuloupené. Z Renoirova ateliéru ho 4. září 1940 prodali německému vyslanectví v Paříži, po válce se vrátil prvním konvojem z Baden-Badenu v červnu 1947, v letech 1955 až 1976 visel v Nice a v Cagnes je od roku 1995. Válečnou stopu tedy má, ale podle francouzského státu nejde o rabování. Rose Valland, MNR 204 ↗

Ve fondu MNR je i jeden ze dvou odhozených obrazů. Coco čte je veden v kategorii děl s neúplnou historií mezi lety 1933 a 1945: pocházel ze sbírky Georgese Bernheima, pravděpodobně ho v prosinci 1940 odnesli z pařížského domu, po válce skončil v Německu a Spolková republika ho vrátila až v roce 1994. Válečná minulost tedy nebyla tím, co by odlišovalo obrazy, které si zloději nechali, od těch, které odhodili. Rose Valland, MNR 1004 ↗

Čtvrtý obraz, Portrét paní Pichonové z roku 1895, ve fondu MNR veden není. Do státních sbírek se dostal ještě před válkou a v Cagnes je, stejně jako zbývající tři, uložen jako depozit Musée d'Orsay. Le Journal des Arts ↗

Proč se těžko zpeněžují

Rozdíl oproti loňské loupeži v Louvru je v tom, co se dá s kořistí udělat. Šperky se dají rozebrat na kameny a kov. Obraz ne. „Nedají se rozebrat tak, jak to udělali ti, co vykradli Louvre," řekla pro France 3 dražitelka z Nice Agathe Voisinová. Zda pachatelé z Louvru šperky skutečně rozebrali, potvrzeno není, jde o její předpoklad. France 3 ↗

Podle ní se tyto dva obrazy „určitě nepodaří dostat na trh ani teď, ani za deset, patnáct nebo dvacet let". Renoirova tvorba je dobře zdokumentovaná a každý seriózní aukční dům si původ díla ověří, takže legální prodej je prakticky vyloučen. „Reálná hodnota předmětu přestává existovat," dodala. France 3 ↗

Odtud pramení domněnka, kterou připouští i Voisinová: že si obrazy objednal sběratel pro sebe, přestože si je nikdy nebude moci veřejně vystavit. Je to úvaha odbornice, nikoli zjištění vyšetřovatelů, kteří se k motivu zatím nevyjádřili. France 3 ↗

Necelý rok po Louvru

Renoirovo muzeum je malá instituce. Otevřeli ho v roce 1960 v posledním domě, kde malíř žil před smrtí v roce 1919, a kromě obrazů jsou v něm sochy, malířův nábytek, osobní věci, fotografie a archiv včetně jeho stojanu a invalidního vozíku. Seznam Zprávy ↗

Ve Francii se krádež čte přes to, co jí předcházelo. V říjnu 2025 se čtyři pachatelé přestrojení za údržbáře dostali pomocí hydraulické plošiny do Apollonovy galerie Louvru a podle agentury AFP jim odebrání osmi šperků trvalo tři minuty a padesát osm sekund. Škoda dosáhla téměř devadesáti milionů eur. Podezřelé policie zadržela, šperky se navzdory pátrání v Belgii, Itálii a dalších zemích nenašly. Aktuality ↗

Francouzská ministryně kultury Catherine Pégardová v den krádeže v Cagnes vyzvala muzea, aby bez odkladu zavedla nouzová opatření na ochranu sbírek a návštěvníků. Odvolala se na akční plán, který resort spustil v červenci tohoto roku: fond bezpečnosti s třiceti miliony eur na tři roky, z něhož letos uvolnili deset milionů na 482 prioritních projektů, a posílení resortní bezpečnostní inspekce, která má provádět náhodné kontroly muzeí a schvalovat každé zapůjčení díla z národních sbírek. Ministerstvo kultúry Francúzska ↗ ici.fr ↗

Plán, který resort představil 27. července a který obsahuje 33 opatření, počítá se 3 127 místy pod přednostní ochranou. Z toho je 1 220 muzeí, zbytek tvoří kostely a historické památky. Cagnes-sur-Mer ukazuje rozsah úkolu: alarm i kamery tam fungovaly a městská policie přijela za pět minut, a dva obrazy jsou přesto pryč. TIME France ↗

Foto: Renoirova vila v Domaine des Collettes v Cagnes-sur-Mer, dnes muzeum. Autor Raimond Spekking, přes Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Snímek je zmenšen.