Pro českého čtenáře, který německou politiku nesleduje den po dni, je třeba vysvětlit, proč je taková věta v Německu malou bombou. Nejde o běžnou koaliční spekulaci. Albig zpochybnil nepsané pravidlo, které tamější politiku drží pohromadě již roky.
Co přesně řekl Albig
Albig svůj návrh postavil na dvou argumentech. Zaprvé, spolupráce by podle něho vnesla „rozkládající kvas" dovnitř samotné AfD a rozbila její jednotu. Zadruhé, menšinové vlády tolerované zvenčí by byly schopné jednat, na rozdíl od křehkých koalic pěti stran. Jako konkrétní příklad uvedl Meklenbursko-Přední Pomořansko, kde by podle něho mohla tamní premiérka Manuela Schwesigová po volbách prohlásit, že si většinu v krajinském sněmu hledá „podle tématu". Die Zeit ↗Albig zdůraznil, že spolupráce neznamená ztotožnění se s ideologií pravicových populistů. Spíše má být signálem voličům, kteří od sociální demokracie odešli. „V Porúří vstupují bývalí soudruzi jeden po druhém do AfD. A určitě ne proto, že by se ze všech stali nacisté, ale proto, že u nás něco nenacházejí," řekl. Vyzval kancléře Merze i předsedu SPD Larsa Klingbeila, aby se na takový scénář v krajinách připravili. Tagesspiegel ↗
Co je Brandmauer a proč je spolupráce s AfD v Německu tabu
Německý výraz Brandmauer doslova znamená „protipožární stěna". V politice označuje normu demokratických stran, od konzervativců až po levici, že s AfD nemají vstupovat do koalic ani se opírat o její hlasy při vládnutí. Tato bariéra je více než taktika. Má kořeny v německé poválečné paměti i v radikalizaci AfD po roce 2015.Konkrétní bezpečnostní rozměr jí dala vražda. Druhého června 2019 zastřelil pravicový extremista Stephan Ernst na terase vlastního domu Waltera Lübckeho, šéfa vládního obvodu Kassel z konzervativní CDU. Lübcke se stal terčem proto, že obhajoval přijímání uprchlíků. Soud Ernsta v lednu 2021 odsoudil na doživotí. Jde o vraždu, kterou lze považovat za první politickou vraždu s pravicově-extremistickým motivem v poválečném Německu, a případ konsenzus o držení radikální pravice mimo moc výrazně posílil. Euronews ↗
K tomu se přidává i formální hodnocení domácího zpravodajství. Spolkový úřad na ochranu ústavy klasifikoval AfD 2. května 2025 jako „prokazatelně pravicově-extremistickou". Strana se proti tomu brání na soudu a úřad se v předběžné procesní dohodě zavázal, že ji tak nebudete veřejně označovat až do rozhodnutí o návrhu AfD. Některé krajinské organizace strany, například v Braniborsku a Dolním Sasku, však podle krajinských úřadů plný status nesou. Legal Tribune Online ↗
Proč bariéra praskuje právě teď
Albigův návrh nevznikl ve vzduchoprázdnu. AfD má v současných průzkumech dvacet sedm až dvacet devět procent a v některých z nich je nejsilnější stranou v zemi. Merzova unie křesťanských demokratů se drží kolem dvaceti dvou procent, Albigova SPD klesla na dvanáct. Na podzim se volí v Sasku-Anhaltsku, kde AfD útočí na hranici čtyřiceti procent, a v Meklenbursku-Předním Pomořansku. V obou případech hrozí, že vládu nebude možné složit bez ní. Wahlrecht.de ↗Vlastní bezradnost přiznal i bavorský premiér Markus Söder z CSU. Boj proti AfD je podle něho „těžší, než jsme si všichni mysleli". Očekával, že Merzova přísnější migrační politika podporu pravice oslabí, ale nestalo se tak. Komentátor levicového deníku taz přirovnal situaci k žábě v hrnci s pomalu se ohřívající vodou, která nebezpečí zpozoruje až tehdy, když je pozdě. taz ↗
Limity Albigova receptu
Albigův hlas je třeba zařadit do kontextu. Z aktivní politiky odešel v roce 2017 po prohraných volbách a dnes nehovoří jako funkcionář, ale jako pamětník ze zázemí strany. Současné vedení SPD jeho recept nesdílí. I dánský model, na který se odvolává, je složitější, než zní. Tamější sociální demokracie premiérky Mette Frederiksenové sice převzala tvrdou migrační politiku, ale neudělala to v aliance s krajní pravicí, naopak ji tím marginalizovala. A pokud zůstane v platnosti hodnocení kontrarozvědky, znamenala by tolerance AfD pro stranu, která vyrostla v boji proti fašismu, hluboký etický rozpor.Českému čtenáři může být tento mechanizmus známý. Politické tabu se zřídka mění najednou. Mění se přes sérii výjimek, které se nejdříve popisují jako technické nebo dočasné, a Albigův případ ukazuje, jak se takový posun začíná. Nejdříve jej nahlas vysloví někdo, kdo už nemá co ztratit.
