Ani kočár, ani auto. V záchvatu vzteku rozsekal Josef Božek svůj revoluční vynález na kusy. HISTORIE / Na ten podivný stroj pohlíželi diváci s neskrývanou nedůvěrou. 🤖 AI
HISTORIE / Na ten podivný stroj pohlíželi diváci s neskrývanou nedůvěrou. Nikomu se nechtělo stát se prvním pasažérem vozu, z něhož stoupal sloupek páry. Chtě nechtě se do něj posadil jako první nejvyšší purkrabí, následovaný hrabětem Nosticem. Vynálezce Vyskočil na sedátko před ně a sešlápl pedál. Zasyčela pára, písty se rozpohybovaly a povoz se rozjel. Bez koní, bez námahy, bez jakéhokoliv postrčení! Josefa Božka přitahovala technika odmalička. Narodil se posledního únorového dne roku 1782 ve slezské vesnici Biery (dnes na území jižního Polska), v malém mlýně na jednom z potoků tekoucím z beskydských hor. Chlapce fascinoval přesně fungující svět točících se ozubených kol, hřídelí a soukolí. Pokračovat ve šlépějích svého otce a obléci si mlynářskou zástěru se mu ale příliš nechtělo. Pantáta Mlynář ho tedy, byť s těžkým srdcem, poslal na studia. Josefovi se už během gymnaziálních studií v Těšíně za pomocí rydla a nožů rodil jeden mechanismus za druhým. „Za jeho pobytu v Těšíně zůstaly zpočátku jeho vlohy bez povšimnutí,“ vzpomínal na svého žáka tamější profesor Leopold Šeršník. „Pak však někdo náhodou objevil ze dřeva umělecky vyřezanou formu na odlévání cínových pečetítek, kterou mladý Božek zhotovil pro kteréhosi spolužáka. Ta se nakonec dostala do rukou i mně.“ Svého nadaného studenta podporoval, jak jen mohl. Toho času se rozbil orloj v Olomouci a Josef Božek záhy přispěchal s návrhem řešení – sestrojil téměř půl metru vysoký model orloje. "Tyto hodiny jdou, bijí a po každé hodině lze slyšet hru nějakého strunného nástroje, jejíž melodie…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj