Jak to funguje
Běžné elektromagnetické postranní kanály jsou pasivní. Útočník čeká, co zařízení samo vyzáří, a z toho se snaží něco poskládat. Zvuk je však pro vodiče příliš nízkofrekvenční na to, aby jej účinně vyzařovaly, a právě proto InjectEave do cíle aktivně vysílá nosnou vlnu. Přesné frekvence autoři z etických důvodů nezveřejnili, takže útočník si je musí pro každý model vyladit sám. arXiv ↗ InjectEave ↗Uvnitř je pak součástka, která se nechová lineárně, tedy na výstupu nedává přesnou kopii vstupu. U drátových sluchátek je to zesilovač ve zvukové kartě zdroje, tedy notebooku nebo telefonu, a samotný kabel slouží jako anténa. U bezdrátových je to zesilovač v modulu Bluetooth. Zvuk se na dodané nosné vlně namíchá a vyzáří do okolí. Výzkumníci jej zachytávali rádiem USRP B210 a laboratorním spektrálním analyzátorem, tedy nikoli běžnou spotřební technikou. arXiv ↗ RTL-SDR ↗
Důsledek je nepříjemný. Únik nastává v analogové části řetězce, tedy až poté, co zařízení zvuk dešifrovalo a dekódovalo. Podle autorů tomu šifrování, maskování ani randomizace nepomohou, protože spojitý analogový signál nelze matematicky zamaskovat, aniž by se pokazil samotný zvuk. arXiv ↗ The Register ↗
Kolik je těch třicet metrů doopravdy
Číslo z titulků si žádá upřesnění. Běžný dosah u jednotlivých zařízení je jeden až šest metrů. Třiceti metrů autoři dosáhli jen u dvou bezdrátových sluchátek, a to tak, že výkon vysílače zvýšili z 18 na 40 decibelů externím zesilovačem za přibližně 415 dolarů. arXiv ↗ TechSpot ↗Překážky útok nezastavily. Zvuk se podařilo zachytit i přes třicetcentimetrovou betonovou stěnu hotelového pokoje, i když už jen z odstupu přes jeden metr. Výzkumníci jej zkoušeli také s prototypem schovaným v kufru, v zasedačce a v kanceláři. arXiv ↗
Co všechno se dalo odposlouchávat
Tým otestoval jedenáct konfigurací. Patřila k nim drátová sluchátka Sony ZX110AP zapojená jednou do notebooku Dell a jednou do Macu, drátová sluchátka Apple k iPhonu, bezdrátové modely Ugreen MAX2, Philips TAH2020 a HP H231R, kancelářský internetový telefon Flyingvoice P23GW, ventilátory značek Oidire a Xiaomi a lampy Jingzao a Xiaomi. arXiv ↗ TechSpot ↗Nejdál zašla ukázka na tom telefonu. Výzkumníci sestavili uzavřený cyklus, ve kterém systém nejprve odposlouchává mluvčího, po zachycení dohodnutých klíčových slov jeho hlas naklonuje nástrojem pro syntézu řeči a do zvukové cesty telefonu vstříkne uměle vyrobenou větu. Odposlouchávání a vstřikování se přitom střídají, neběží najednou, pracovalo se se syntetizovanými texty, nikoli s hovory skutečných lidí, a útočník stál padesát centimetrů od telefonu za dvacetcentimetrovou kancelářskou zdí. arXiv ↗
Limity tohoto pohledu
Práce prošla recenzním řízením a zazněla na konferenci. Autoři zveřejnili i kód, ale bez řídicí logiky aktivního vstřikování. Nezávislé zopakování útoku jiným týmem zatím neznáme. Výrobce autoři podle vlastních slov informovali, ale v době psaní práce odpověď neměli. arXiv ↗ InjectEave ↗Útok také není něco, co by se dalo spustit od stolu. Vyžaduje rádiové vybavení v dosahu cíle a vyladění frekvence pro konkrétní model. U mikrofonových vstupů klesá dosah na přibližně třicet centimetrů. Je to tedy spíše scénář pro cílené sledování než plošná hrozba pro běžného uživatele.
Navrhovaná obrana je stínění, filtrace, diferenční signál a kroucená dvojlinka namísto běžného kabelu. Dvojlinka v měření autorů snížila odstup signálu od šumu o 10,7 decibelu, ochranu však podle nich nezaručuje, protože únik roste s výkonem vysílače. arXiv ↗
⚠️ Pozor při čtení zahraničních zpráv o tomto útoku. Několik médií uvedlo konkrétní frekvenční pásmo převzaté z tabulky v práci, ve které autoři skutečné hodnoty záměrně nahradili zástupnými číslicemi. Stejně tak se opakovaně objevilo, že mezi testovanými zařízeními byly AirPods, ačkoli v práci jsou drátová sluchátka Apple.
Co sleduje hotinfo
- Někdo z výrobců testovaných zařízení se ke zjištěním vyjádřil
- Nezávislý tým útok zopakoval nebo zpochybnil
- Objevila se obrana, která únik v analogové cestě skutečně zastaví
Ilustrační foto: bezodrazová komora pro měření elektromagnetické kompatibility v norské laboratoři Nemko. Se samotným výzkumem nesouvisí, ukazuje typ prostředí, v němž se taková měření provádějí. Snímek je z roku 2012. Autorka Grethe Spongsveen, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0.







