Aktéři — klepněte pro kontext
Josef Mengele
Lékař SS v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, přezdívaný „anděl smrti" za pokusy na vězních. Po válce uprchl do Argentiny a v roce 1979 se utopil v Brazílii, aniž by byl souzen.
Proč tady: Spis švýcarské tajné služby se týká jeho možného pobytu v zemi.
Více info →Gérard Wettstein
Bernský historik, který zpřístupnění archivu vysoudil poté, co si soudní spor zaplatil přes crowdfunding.
Proč tady: Právě on se v červnu obával, že spis dostane začerněný.
Sacha Zala
Švýcarský historik, ředitel pracoviště Diplomatické dokumenty Švýcarska a profesor na Bernské univerzitě.
Proč tady: Utajování spisu označil za palivo pro konspirační teorie.
Více info →Regula Bochsler
Švýcarská historička, výtvarnice a televizní novinářka.
Proč tady: Našla stopy, které mohou naznačovat další Mengeleho pobyt ve Švýcarsku kolem roku 1961.
Více info →Nachrichtendienst des Bundes
Švýcarská spolková zpravodajská služba, zkratka NDB. Vedle ní působí vojenská zpravodajská služba i kantonální útvary.
Proč tady: Spis spravuje a rozhodla o rozsahu jeho začernění.
Více info →Bergierova komise
Nezávislá expertní komise švýcarské vlády (1996–2002), která zkoumala uprchlickou politiku Švýcarska za druhé světové války a osud židovského majetku ve švýcarských bankách.
Proč tady: Rozhodnutí o „liberálním přístupu" k jejím materiálům je právním základem zpřístupnění.
Více info →
Kloten
Město u Curychu, kde leží největší švýcarské letiště.
Proč tady: Mengeleho manželka si tam v roce 1961 pronajala byt.
Více info →Co je na tom nové
Samotné zpřístupnění není novinkou — o tom jsme psali v červnovém článku. Nové je, v jakém stavu spis nakonec přišel. Tages-Anzeiger to zveřejnil ve středu kolem páté odpoledne a v době psaní tohoto textu tuto zprávu neměl ve svých kanálech žádný jiný švýcarský ani slovenský web. Rozsah začernění — kolik stran a které pasáže — jsme si proto nezávisle ověřit nemohli a v textu níže ho neuvádíme. Tages-Anzeiger ↗Že se bude černit, úřad řekl předem
Toto je část, kterou si lze přečíst přímo v úředním dokumentu. NDB ve svém komuniké ze 4. května oznámila, že přístup ke spisu poskytne ve Švýcarském spolkovém archivu, ale „za podmínek, které se ještě upřesní" — a rovnou dodala proč: dokumenty nadále obsahují informace hodné ochrany, konkrétně údaje o zdrojích a informace od partnerských služeb. Začernění tedy nebylo překvapením, oznámilo se čtyři měsíce předem. VBS/NDB ↗Ze stejného komuniké je zřejmý i původ spisu. Založila ho Policejní služba Spolkové prokuratury, tedy předchůdce dnešní zpravodajské služby, a do archivu putoval v roce 2001. Právním základem zpřístupnění je usnesení spolkové vlády ze 7. prosince 2001, které nařizuje „liberální praxi nahlížení" do materiálů prošetřených Bergierovou komisí — a spolkový archiv potvrdil, že Mengeleho spis mezi ně patří. VBS/NDB ↗
Předcházelo tomu odmítnutí. Wettstein o spis požádal koncem roku 2025, NDB ho v únoru 2026 odmítla s odkazem na ochranu zdrojů a historik se obrátil na Spolkový správní soud v St. Gallenu. Soudní spor zaplatil sbírkou, v níž se za pár dní vybralo kolem osmnácti tisíc franků. Až poté úřad přehodnotil právní stav. SRF ↗
Co ve spise historici hledají
Otázka je úzká a konkrétní: byl Mengele po válce ještě ve Švýcarsku, ačkoliv na něj od roku 1959 platil mezinárodní zatykač, a nechaly ho tamní úřady odejít? Doloženo je, že v roce 1956 lyžoval se synem v Engelbergu. O pět let později si jeho manželka pronajala byt v Klotenu u letiště a požádala o povolení k pobytu, přičemž policie zaznamenala její jízdy ve volkswagenu s neznámým mužem. t-online ↗Historička Regula Bochsler našla stopy, které mohou ukazovat na další pobyt kolem roku 1961, a rakouská tajná služba v červnu téhož roku švýcarské úřady varovala. Nic z toho zatím není důkaz. Úřední šetření z roku 1999 skončilo formulací, která platí dodnes: nedá se ani dokázat, ani vyvrátit, že Mengele byl ve Švýcarsku. t-online ↗ 20 Minuten ↗
Proč je samotné utajování tématem
Argument historiků není, že spis určitě skrývá senzaci. Je opačný — že utajování vyrábí podezření tam, kde možná není. „Dokud zůstanou zamčené do roku 2071, živí to konspirační teorie, každý si řekne: musí mít co skrývat," řekl Wettstein ještě v květnu. Předseda Švýcarské historické společnosti Sacha Zala to shrnul stručněji: „Vláda tím konspirační teorie přiživila." 20 Minuten ↗Když v květnu padlo rozhodnutí spis otevřít, výkonný viceprezident Mezinárodního osvětimského výboru Christoph Heubner ho označil za zadostiučinění pro přeživší. Právě proto je začernění citlivé jinak než u běžného zpravodajského spisu: jde o člověka, jehož zločiny nikdo nezpochybňuje, a o archiv, který se otevíral po dvaceti pěti letech odmítání. Mezinárodní osvětimský výbor ↗
Co z toho víme a co ne
Víme, že spis měl zůstat zapečetěný do roku 2071, že se otevřel až po soudním sporu a sbírce, a že úřad dopředu avizoval ochranu zdrojů a informací od partnerských služeb. Víme, co v něm historici hledají a že to zatím nikdo nedokázal.Nevíme, kolik z dokumentů je reálně překrytých ani která místa — to je zatím tvrzení jednoho deníku, staré několik hodin. A nevíme, zda případný další soudní spor na tom něco změní. U spisu, který měl zůstat zavřený dalších čtyřicet pět let, je ale i částečné otevření posunem — otázka je, zda takovým, jaký si Švýcarsko představovalo.
Ilustrační foto: budova Švýcarského spolkového archivu v Bernu, kde je Mengeleho spis uložen a kde do něj lze nahlédnout. Foto: Sandstein / Wikimedia Commons, volné dílo
