Rekordní vikingský poklad v Dánsku: 18,5 kilogramu stříbra. Majitel domu na něj narazil při kopání terasy

V soukromé zahradě v severojutském Rebildu leželo 18,5 kilogramu stříbra z 10. století. Je to největší stříbrný poklad z doby vikingů, jaký se kdy v Dánsku našel, a je téměř třikrát těžší než dosavadní rekord, takzvaný Terslevský poklad s přibližně 6,5 kilogramu. Nálezce přitom nehledal nic historického. Kopal základ pro novou terasu. Nordjyske Museer ↗

Půl hodiny kopání

Nálezce, který si přeje zůstat v anonymitě, popsal ten okamžik zcela prozaicky. „Mělo to být jen pár hodin těžké práce na zahradě... ale bylo to největší překvapení mého života," řekl dánské TV 2. Po půlhodině narazil rýčem na něco, co vydalo zvláštní zvuk. Nejdřív si myslel, že jde o staré železo nebo dráty. Když začal hrabat rukama, vytahoval jeden kovový předmět za druhým. „Po krátké chvíli opatrné práce mi došlo, že jsou to šperky, mince a stříbrné tyčinky," dodal. TV 2 ↗

Kopání zastavil a nález ohlásil. Zbytek vykopali archeologové z Nordjyske Museer. Poklad má přibližně 700 předmětů a fragmentů, z toho kolem 320 kusů o hmotnosti 6,4 kilogramu ještě pořád leželo v původní hliněné nádobě, do které ho někdo v 10. století uložil. Zbytek byl rozptýlený v zemi kolem ní. Kromě stříbrných tyčinek obsahuje náramky, 47 celých mincí a mincovních fragmentů, malé Thorovo kladivo a různé rozstříhané stříbrné předměty. DR ↗

Stříbro nebylo ozdoba, ale platidlo

Právě to rozstříhání je na nálezu podstatné. Ve skandinávském prostředí doby vikingů se stříbro běžně používalo jako platidlo na váhu, i když v oběhu byly také mince. Šperk se proto klidně rozsekal na kusy a zaplatilo se odvážením. Tomu odpovídá i složení rebildského nálezu: převažují tyčinky, šperky a kusy stříbra, zatímco mincí je jen 47 a na celkové hmotnosti se podílejí malým dílem. „Všechno, co leží na stole, je vlastně jakési platidlo," shrnul to archeolog Torben Sarauw z Nordjyske Museer. DR ↗

Odkud to stříbro přišlo, prozrazují právě mince. Jsou mezi nimi arabské dirhamy i anglosaské pence, což jsou dvě zcela odlišné trasy: jedna vede po ruských řekách k Volze a dál do chalífátu, druhá přes Severní moře do Anglie. Sarauw z toho vyvozuje, že severní Jutsko nebylo v té době periferií. Podle něj byla oblast součástí velkých hospodářských a kulturních sítí, které Skandinávii spojovaly s Baltem a islámským světem na východě, a se Severním mořem, Anglií a západní Evropou na západě. Videnskab.dk ↗

Mince dávají i datování. Poklad obsahuje dvě anglosaské stříbrné pence ražené za vlády krále Eduarda Staršího, který panoval v letech 899 až 924. Uložený tedy mohl být nejdřív poté, co se tyto mince dostaly do oběhu. The Art Newspaper ↗

Kříž i Thorovo kladivo na týchž tyčinkách

Na části stříbrných tyčinek jsou vyryté značky. Některé nesou runy, které se dají číst jako „hutu", pravděpodobně jméno nebo vlastnická značka. Na jiných jsou vyryté kříže, na dalších Thorovo kladivo. Sarauw z toho odvozuje, že poklad vznikl v době, kdy stará víra a křesťanství existovaly vedle sebe. To sedí s obdobím, kdy Harald Modrozub spojoval Dánsko do jednoho království a prosazoval christianizaci. Velký jellingský kámen mu v nápisu připisuje, že „učinil Dány křesťany". Proč poklad někdo zakopal a nikdy se pro něj nevrátil, se už nejspíš nedozvíme. TV 2 ↗

Právě tento detail se do rychlého slovenského zpravodajství nedostal. Nález u nás 1. září převzalo šest redakcí, od aktuality.sk a teraz.sk přes Markízu a STVR až po Pravdu, a všechny stavěly na tomtéž jádru agenturní zprávy TASR podle BBC. Ta se soustředila na hmotnost, počet předmětů a datování podle anglosaských mincí. Runy, křesťanské a pohanské značky na tomtéž stříbře ani další dva nálezy z téhož koutu Jutska se do ní nedostaly. Ve více slovenských verzích se zároveň objevil chybný tvar jména archeologa, „Torben Sarau" místo Torben Sarauw.

Třetí velký nález v témže koutu Jutska

Rebildský poklad totiž v regionu není osamocený. Ještě v dubnu přinesl místní obyvatel do Nordjyske Museer dva masivní zlaté náramky, které našel částečně odkryté u lesní cesty nedaleko Roldu. Archeologové pak na místě dohledali další čtyři, dohromady 762,5 gramu zlata. Tento nález, pojmenovaný Roldskatten, je třetím největším zlatým nálezem z doby vikingů v Dánsku. DR ↗

Osm kilometrů od pevnosti Fyrkat se navíc už dřív našly dva menší stříbrné poklady, které dohromady obsahovaly téměř 300 kusů stříbra včetně zhruba padesáti celých mincí. Byly mezi nimi křížové mince ražené za Haralda Modrozuba a fragment velké prstencové spony ostrovního, pravděpodobně irského typu. Právě ve Fyrkatu, jedné z pěti dánských kruhových pevností, které jsou od roku 2023 na seznamu světového dědictví UNESCO, chce muzeum nový stříbrný poklad natrvalo vystavit spolu s roldskými zlatými náramky. Nordjyske Museer ↗

Proč poklad skončil v muzeu a ne na burze

Že se 18,5 kilogramu stříbra dostalo ze soukromé zahrady do muzea, není samozřejmost ani náhoda. Dánsko na to má systém, který se jmenuje danefæ a sahá až do středověku. Archeologické nálezy z drahých kovů nebo s kulturně-historickou hodnotou patří státu a musí se odevzdat, ale nálezce za ně dostane odměnu. Tu určuje Nationalmuseet a podle vlastního vysvětlení muzea se při její výši zohledňuje nejen hodnota materiálu a jedinečnost předmětu, ale i to, jak pečlivě se s nálezem zacházelo. Odměňuje se tedy i to, že nálezce přestal kopat a zavolal odborníky. Nationalmuseet ↗

Systém stojí na tom, že hledání s detektorem kovů je ve většině dánských lokalit legální. Podmínkou je souhlas vlastníka pozemku, zákaz platí na chráněných památkách a v jejich bezprostředním okolí, a hledači mají podle doporučení nekopat hlouběji než do orné vrstvy. Objem, který tímto kanálem do muzeí přichází, v posledních letech výrazně vzrostl. Zatímco v roce 2013 přišlo do Nationalmuseetu 782 případů s 5 556 předměty, v roce 2021 to bylo 3 959 případů s 30 366 předměty. Na odměnách stát od roku 2014 vyplácí přibližně tři až devět milionů dánských korun ročně, tedy zhruba 400 tisíc až 1,2 milionu eur. Nationalmuseet ↗

Slovenský model: náhodný nález ano, cílené hledání ne

Slovensko postavilo tentýž problém opačně. Vyhledávání archeologických nálezů detektorem kovů je tam trestným činem. Paragraf 249 slovenského trestního zákona postihuje neoprávněné vyhledávání, vykopání, přemístění nebo přechovávání archeologického nálezu trestem až na dva roky, a pokud je čin spáchán detektorem kovů nebo jiným detekčním zařízením, sazba je jeden až pět let. Pamiatkový úrad SR to na svých stránkách shrnuje jednou větou: vyhledávání archeologických nálezů detektorem kovů či magnetem bez povolení je zakázáno. Pamiatkový úrad SR ↗

U náhodného nálezu, tedy v situaci, jaká nastala v Rebildu, je slovenská úprava naopak dost otevřená. Nález je třeba ohlásit krajskému památkovému úřadu nejpozději druhý pracovní den a nechat ho nedotčený alespoň tři pracovní dny. O odměně pak rozhoduje Pamiatkový úrad a po novele z roku 2014 může nálezné dosáhnout až sto procent hodnoty nálezu, kterou určí znalecký posudek. Předtím platilo přísnější schéma, podle kterého se nálezné rovnalo hodnotě materiálu u drahých kovů a dvaceti procentům hodnoty v ostatních případech. Staré znění přitom pořád visí na několika webech, které zákon reprodukují, včetně stránky Archeologického ústavu SAV. Slov-Lex ↗

Rozdíl mezi oběma modely tedy není v tom, jak se zachází s člověkem, který kopá terasu. Je v tom, zda existuje legální kanál pro lidi, kteří hledají cíleně. Slovenský zákaz má přitom věcný důvod a archeologové ho obhajují: předmět vytržený ze země bez dokumentace ztrácí většinu informační hodnoty, protože ta je v nálezových okolnostech, ne v kovu. Právník a archeolog Tomáš Michalík to formuloval tak, že mnoho mincí, šperků, nástrojů či zbraní znamená zničenou lokalitu. Zároveň ale platí, že podle slovenských archeologů nálezy z domácích lokalit končí na zahraničních burzách. HistoryLab ↗

Srovnání má své hranice. Rebildský nálezce detektor nepoužil, takže by pod slovenský zákaz nespadl ani tam. I tam by mu ale po rozpoznání nálezu vznikla povinnost ho ohlásit a nechat nálezovou situaci beze změny. Dánská čísla zase neříkají, kolik nálezů v zemi unikne mimo systém, a dánský model má i kritiky, kteří Nationalmuseetu vyčítají, že odměny podhodnocuje. Přímo srovnatelná statistika, kolik archeologických nálezů ročně projde přes Pamiatkový úrad SR, veřejně dostupná není.

Co sleduje hotinfo

Ilustrační foto: rekonstruovaný vikinský dlouhý dům v pevnosti Fyrkat u Hobra, kde má být poklad vystaven. Autor Martin8381, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0.