Financial Times: Jak praská bublina

Euforie na trhu sycená boomem umělé inteligence je nová verze starého příběhu, který se tentokrát neodehraje jinak, píše John Plender – ale možná ještě není u konce. Mějte se na pozoru. Prožíváme znovu bouřlivá dvacátá léta. Nejde sice úplně o novou jazzovou éru – jazz je dnes už trochu obehraný. Ale euforie z umělé inteligence je bezuzdná, kryptošílenství rozšířené, soukromé trhy úvěrují ostošest a USA jsou opět v centru globálního fiskálního a finančního víru. Po téměř sto letech si musíme položit otázku: hrozí další krach jako v roce 1929? Související a relevantní otázka zní, zda se nad námi nafukuje bublina. Když byl Alan Greenspan předsedou Federálního rezervního systému, pronesl během internetového boomu na konci devadesátých let slavnou větu: „Bubliny jsou obvykle patrné, až když prasknou. Abyste bublinu odhalili předem, musíte dospět k názoru, že se statisíce informovaných investorů mýlí. Sázet proti trhům je obvykle přinejlepším riskantní.“ V tomto názoru se snoubí implicitní popření odpovědnosti centrální banky za finanční stabilitu se slepou vírou v hypotézu efektivního trhu, která vychází z přesvědčení chicagské školy, že neregulované tržní ceny odrážejí všechny dostupné informace. Zřejmým důkazem opaku je již jen samotná Jihomořská bublina z roku 1720. Jak vylíčil ekonomický historik Richard Dale ve své definitivní studii The First Crash, Archibald Hutcheson, poslanec za okrsek Hastings, osvědčenými metodami včetně porovnání poměru ceny a výnosů a výpočtu čisté současné hodnoty budoucích výnosů svým kolegům v parlamentu dokázal, že tržní ocenění společnosti South Sea už nemá pranic společného s racionalitou a nemá ani žádnou souvislost s ekonomickými fundamenty. Hutcheson napsal: „… pokud se má pravda tak, jak se vskutku domnívám, a sice že neexistuje žádný skutečný základ pro stávající, natožpak pro očekávanou vysokou cenu akcií South Sea; a že současné šílenství nemůže mít v tak chladném klimatu dlouhého trvávání; a mezi lidmi, kteří dosud byli tak právem proslulí svou moudrostí a opatrností, říkám, pokud je tomu tak, není snad povinností britského senátu přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zabránil bankrotu mnoha tisíců rodin…?“ Jako u všech bublin, předběžná opatrnost zůstala oslyšena. Co tedy charakterizuje bublinu? Zásadní je pro ni inspirativní příběh, který u investorů rozdmýchává očekávání mimořádných zisků. Hlavní předmět podnikání společnosti South Sea Company byl prozaický: vlastnit ekvivalent anuit a přebírat správu vládního dluhu. Společnost však také získala monopolní obchodní licenci pro Španělskou Východní Indii. Tato licence měla sice jen pochybnou hodnotu, ale rozpálila představivost veřejnosti. Dnešní euforie se týká hlavně umělé inteligence a kryptoměn. Je s podivem, proč lidé cítí potřebu diskutovat o tom, zda jde o bublinu, když