Tragický závěr života kardinála Duky. Opustil ideu svobodné společnosti

NÁZOR / Exprezident Václav Klaus pronesl na pohřbu kardinála Dominika Duky řeč, která byla důstojná a umírněná. „My, kteří jsme měli to štěstí, že jsme pana kardinála osobně znali, budeme vždy vzpomínat nejen na jeho odolnost, nebojácnost a opravdovost, na pevnost víry a s tím spojenou určitou přísnost a zásadovost, ale i na jeho dobrotu a laskavost. A i na jeho srdečný a milý úsměv. Měl jsem ho rád,“ řekl Václav Klaus. Jenže k tomu je třeba něco dodat. Přiznejme si, že Dominik Duka za sebou má etapu života disidenta a odpůrce hnusného komunistického režimu. Dnes to možná není tak zřejmé, ale v 80. letech jsme si stále mysleli, že ta hrůza bude trvat navždy, tedy nejméně jednu generaci. Dominik Duka se proti tomu postavil a byl to čestný postoj, tehdy nebyla odvaha laciná, jak to kdysi řekl Jiří Ovčáček. Za odvahu se šlo do kriminálu a Dominik Duka šel. Pak ale přišla další doba. Říká se tomu revoluce nebo transformace. Stalo se to, čemu jezuita Petr Kolář říkal, že někteří lidé měli velký kapitál, ale v nekonvertibilní měně. Byli to autentičtí mučedníci, trpěli za pravdu. Nechápali ale, jaká doba nastala. Dominik Duka by byl velký primas české církve, kdyby byl rok 1936. Žil mentálně v jiné době a byl zahořklý. Existuje něco, čemu se říká „prorocký hlas“. Kněz řekne panovníkovi, „není ti dovoleno“. Miloš Zeman a Václav Klaus se dopouštěli věcí, které nebyly důstojné. Kardinál Miloslav Vlk se dokázal ozvat, Dominik Duka nikoli. Symbolicky to vyjadřuje…