Když nízkým a úzkým betonovým vchodem vstoupíte do Sověty vybudovaného podzemního objektu Jasyr, červnové vedro mizí a ovane vás
Chlad. Příjemné místo to opravdu není. Už samotná konstrukce dává jasně najevo, že o hosty nestojí. Nacházíme se v kdysi přísně tajném a široké veřejnosti
Dodnes spíše neznámém velitelském centru sovětských vojsk, jež okupanti postavili v bývalých Sudetech, konkrétně v opuštěných Doupovských horách na Karlovarsku, kdysi obývaných hlavně německým obyvatelstvem. Po druhé světové válce byly okolní obce zrušeny a postupně srovnány se zemí. Nenápadný vchod neprozrazuje nic o velikosti objektu. Ta návštěvníka překvapí. Nízká betonová chodba s kulatou klenbou působí téměř nekonečně a do obou stran z ní vybíhají desítky místností. Některé vypadají jako ložnice vojáků, jiné jako zdravotnické zařízení, technické místnosti, sklady, velitelský sál. Nechybí ani oddělení KGB. Když projdete kolem figuríny sovětského vojáka u vchodu, můžete začít zkoumat staré postele či stoly s mechanickými psacími stroji, archaickými telefony a plynovými maskami. Velitelskému sálu dominuje obří stůl se starými mapami, na zdi je srp a kladivo, je tu také stařičká ruská klávesnice v azbuce. Ruské cedule s českým překladem stylově zdobí i chodby. Z velké části ovšem nejde o původní vybavení tohoto objektu, jak upozorňuje návštěvníky
Stanislav Ludvík ze spolku Jasyr, který se o podzemní centrum stará. Zatímco
Většina Čechů neměla o sovětském bunkru ani ponětí, zloději si ho v divokých devadesátých letech našli. Dvojitý odsun Jasyr (v tatarštině zajatec) byl velitelským stanovištěm Střední skupiny sovětských vojsk pro případ války. Rozeklaná a neobydlená krajina Doupovska se pro tajný projekt jevila jako ideální. Původně zde ovšem stály stovky obcí. Nejznámější z nich, nedaleké město Doupov (německy Duppau), založili už na přelomu dvanáctého a třináctého století. Bylo spojeno s rodem Doupovců…