NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / První filmové zpracování próz Bohumila Hrabala (1914–1997) přinesla kolektivní povídková pentalogie nové vlny Perličky na dně (Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chy...
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / První filmové zpracování próz Bohumila Hrabala (1914–1997) přinesla kolektivní povídková pentalogie nové vlny Perličky na dně (Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, 1965). Souvisely s ní i nakonec samostatně uvedené povídky Fádní odpoledne (Ivan Passer, 1964) a Sběrné surovosti (Juraj Herz, 1965), pak už se ale na další čtvrtstoletí ujal hrabalovských látek výhradně Jiří Menzel. Jeho faktický monopol narušil až Petr Koliha (* 5. 7. 1956) Něžným barbarem (1989), filmovým zpracováním stejnojmenné Hrabalovy novely. Její text pochází už z podzimu 1973, samizdatová Edice Petlice jej přinesla v roce 1974, části z něho „prostříhané“ s fragmenty jiné prózy, Příliš hlučné samoty, rodící se přibližně ve stejné době a datované rokem 1976, se objevily v oficiálně vydané knize Mladé fronty Kluby poezie (1981). Úplný text Něžného barbara však široká veřejnost při vzniku filmu stále neznala. Přitom jde o jedno ze stěžejních Hrabalových děl, v němž se v době svého umlčení vrátil k osobnosti svého přítele, tragicky zemřelého grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924–1968), a uprostřed doby stále temnější nechal zazářit krystalickému charakteru lidskému i uměleckému. Sny a realita I Značný úspěch měla dramatizace Něžného barbara z pera scenáristy a dramaturga Václava Nývlta (1930–1999) a v úpravě a režii Iva Krobota v roce 1981 v pražském Činoherním klubu. Ještě celá další léta však trvalo, než se námětu Podařilo proniknout i na filmové plátno, a stalo se tak právě Kolihovou zásluhou. Ten si k osobnosti Vladimíra Boudníka vybudoval dlouholetý niterně motivovaný vztah a už během studií na FAMU v letech 1977–1982 napsal podle Něžného barbara vlastní scénář, který měl být východiskem jeho absolventského snímku. K realizaci nakonec…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj