KOMENTÁŘ / Z volby nového generálního ředitele České televize se stala fraška. Ono tedy ředitelování Jana Součka nebyla žádná velká hitparáda, ale to, co se děje nyní, to už začíná svou trapností d...
KOMENTÁŘ / Z volby nového generálního ředitele České televize se stala fraška. Ono tedy ředitelování Jana Součka nebyla žádná velká hitparáda, ale to, co se děje nyní, to už začíná svou trapností dohánět situace, kdy člověk sleduje obzvlášť bizarní domácnost ve Výměně manželek a trapnost a stud jsou až fyzické. Pepíček nemá rád Mařenku, ale ta se bavila s Kubíkem, a tak teď Pepíček nemá rád ani Kubíka. Všichni to řeknou paní učitelce a už se spolu nebudou kamarádit. Nebo budou? Ve školce a na prvním stupni základní školy je tohle možná normální, u dospělých už méně. Tedy doufejme. Osobní spory, kam se člověk podívá. Je to skutečně nevýslovně hloupé, jakým způsobem se snažil šéf zpravodajství Petr Mrzena přemluvit některé radní, aby nevolili Milana Fridricha. Také chování a zatvrzelost právě členů Rady ČT není zrovna jejich nejlepší vizitkou. Ale co čekat, je jasné, že takový posluhovač Pavla Tykače Pavel Matocha bude tlačit takového kandidáta, který bude vyhovovat (nejen) jeho zájmům. Tak už to tady u nás máme. Pravdou ovšem je, že se v této trapné válce o nového ředitele ukazuje, že Česká televize je další institucí, v níž se volbou nejvyššího vedení věci příliš k lepšímu nezmění. Protože potíží této instituce je, že jde o nefunkční moloch, který sice část veřejnosti brání kvůli pár kvalitním redaktorům a pořadům, ve skutečnosti ale vyžaduje systémové změny. A ne, opravdu nejde o změny, které by znamenaly zestátnění televize. Ale nulová efektivita, vyhazování peněz z okna, tvorba nekvalitní zábavy nebo neúnosně dlouhé hlavní…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj