NÁZOR / Máme SPD Tomia Okamury nazvat spíše jako fašistické hnutí, nebo fašistoidní? Není to jen hra se slovy, byť výsledek je dost podobný. Používat můžeme obojí, po rozhodnutí soudu lze totiž tento útvar označovat za "parlamentní fašistické hnutí". Zatím neúspěšně se také u soudu snaží zbavit zařazení mezi extremisty. Některé rysy ale Okamurovi a jeho souputníkům k čistému fašismu formnálně chybí a mohli by na tom bazírovat. Postoje SPD fašismus ale výrazně připomínají. Pokud jde o definice pojmů, rozdíl v nich je. Fašismus viděno historicky a politologicky je autoritářský, ultranacionalistický politický systém, který potlačuje individuální svobody, glorifikuje vůdce, odmítá pluralismus a demokracii, a často mobilizuje společnost prostřednictvím nenávisti vůči vnitřnímu nebo vnějšímu nepříteli. Ke klíčovým rysům patří kult vůdce, militarismus, potlačení opozice a centralizovaná kontrola nad společností. Slovo fašistoidní označuje hnutí, strany nebo ideologie, které vykazují některé rysy fašismu, ale neodpovídají jeho definici na sto procent. Fašistoidní subjekty mohou například používat nacionalistickou rétoriku, podněcovat nenávist vůči menšinám nebo kritizovat demokratické instituce, ale nemusí nutně usilovat o úplné zrušení demokracie nebo nastolení totalitního režimu. Toto označení je prostě méně přísné. SPD je útvar, který se vyznačuje silným nacionalismem, odporem k imigraci, kritikou Evropské unie, a údajným požadavkem na přímou demokracii. Není to ale strana ve svých prohlášeních militaristická, naopak tvrdí, že bojuje za mír. Vysvětlit by se to dalo celkem jednoduše, když někdo není u moci a armádu má pod sebou politický protivník, nebude…