KOMENTÁŘ / Jedno z oblíbených českých vyprávění, na které jsme hrdi, je příběh o českých demokratických tradicích. Podle našich buditelů a podle Masaryka má naše touha po svobodě a demokracii původ...
KOMENTÁŘ / Jedno z oblíbených českých vyprávění, na které jsme hrdi, je příběh o českých demokratických tradicích. Podle našich buditelů a podle Masaryka má naše touha po svobodě a demokracii původ už někde v husitství, na které jsme navázali bojem za osvobození národů z rakousko-uherského područí. První republiku označujeme jako ostrůvek demokracie ve střední Evropě, na který dnes navazujeme. Nakonec i naše ústava v mnohém opisuje z té prvorepublikové. Nacismus a zejména komunismus chápeme jako nepříjemná intermezza, která k nám byla importována násilím z ciziny. Ovšem po 35 letech existence demokratického státu naše demokratická tradice ve střetu s nacionálním populismem selhává. V britském tisku nyní píšou o tom, že i Češi mají svoji verzi Donalda Trumpa. Je jím pochopitelně Andrej Babiš, který je favoritem v podzimních parlamentních volbách. Britští novináři si především všímají, že Babiš slibuje záchranu prostřednictvím odporu k migraci a Green Dealu, což my příliš neřešíme, Stejně jako to, že se spojil s evropskou krajní pravicí a vystupuje – podobně jako jiní populisté – proti Evropské unii. Britové ale poznamenávají, že na rozdíl od jiných stran sdružených v Patriotech pro Evropu, Babiše s Trumpem spojuje to, že ani jeden z nich není ideolog, ale k politice přistupuje pragmaticky na základě nálad ve společnosti. Pro nás v Česku je ovšem zásadní skutečnost, že po volbách plánuje Babiš nějakou formu spoluvládnutí s hnutím SPD, která se už stabilně usadila na třetí příčce žebříčku volebních preferencí. SPD a jiné extrémistické a antisystémové strany otevřeně usilují o změnu současného režimu a vstřícnější politiku vůči Rusku. Změna systému by spočívala v autoritativní vládě jednoho vůdce, zatímco pravomoci…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj