Na přelomu května a června uběhlo osmdesát let od masového vraždění německých civilistů v Postoloprtech. Události, které se odehrály v nenápadném městečku ležícím asi hodinu cesty západně od Prahy, jsou pravděpodobně největším poválečným masakrem civilního obyvatelstva v západních a severních Čechách, jemuž padlo za oběť
Přes sedm stovek lidí. K násilí tehdy docházelo i jinde, v nedalekém Ústí nad Labem, Chomutově či v Kadani, postoloprtské události se ovšem vymykají počtem vražd, kterých se navíc nedopustily zdivočelé party dobrodruhů, ale českoslovenští vojáci.. Na jaře 1945 bylo městečko plné německých civilistů. Celkem šlo o 4800 osob, jak místních, tak těch, kteří prchali před Rudou armádou. Sídlili tam i vojáci Wehrmachtu. Válka v Postoloprtech ale skončila bez boje, protože vojsko po jednání s představiteli Revolučního národního výboru pochopilo, že jedinou možností je utéct. Brzy ráno 8. května Wehrmacht odjel. Vzal si pár rukojmí, ale za městem je propustil. Rudá armáda se objevila až 9. května. S ní dorazila i první skupinka Čechů, kteří utvořili provizorní policii pod vedením Bohuslava Marka, a město převzala Místní správní komise. Markova skupina si sice říkala rovněž Revoluční garda, ale nezačlenila se do struktury známých Revolučních gard, což byly polovojenské jednotky, jejichž vznik iniciovali komunisté za Pražského povstání. Nosily na rukávech bílé pásky s nápisem RG. Tyto gardy se hned v květnu vydaly do Sudet, kde získaly pochybnou pověst. Místní civilní, většinou německy mluvící obyvatelstvo se jich děsilo a říkalo jim RG-mani. Zavedli sice jakýsi řád, ale mnozí z nich šli do pohraničí s cílem rabovat, zabíjet a mučit Němce. Někdy šlo o vyloženě podezřelé postavičky s kriminální minulostí. Od 24. května se do Postoloprt přesunovalo velitelství 1. československé divize. Když 26.