KOMENTÁŘ / Bývalo kdysi zvykem, že se diplomacie provozovala tváří v tvář, mezi čtyřma či vícero očima. Tak se budovaly mezinárodní vztahy a dělala zahraniční politika. Po zkušenostech s totalitami 20. století se sice říkalo, že s diktátory se nemluví, ovšem rudí carové v Kremlu měli jaderné zbraně, tudíž nakonec vznikla i „horká linka“ mezi Washingtonem a Moskvou, aby náhodou nedošlo omylem k nedorozumění a následně třeba i zničení světa. Dnes sídlí v Kremlu diktátor a válečný zločinec Putin. Rusko vede genocidní válku proti Ukrajině. A západní státníci si s ním neustále telefonují a doufají v jeho obrácení. „Telefonování s Putinem“ se stalo zvláštní diplomatickou disciplínou, která je už trapná a tragická. Nejprve začal ruský diktátor Putin používat v postcovidových časech pro setkávání s cizími státníky dnes již světoznámý „dlouhý stůl“. V únoru 2022, krátce před plnohodnotnou ruskou válečnou invazí na Ukrajinu, u něj postupně jednal s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německým spolkovým kancléřem Olafem Scholzem. Působilo to komicky a stalo se to zdrojem řady internetovým memů. Někteří analytici si dokonce mysleli, že to dokazuje Putinův strach o vlastní zdraví. Jenže ve stejný čas se Putin setkával v bezprostřední blízkosti se spřízněnými diktátory, ať už Číňanem Si Ťin-pchingem, nebo Bělorusem Lukašenkem. Oválný „dlouhý stůl“ tak podle všeho symbolizoval zejména distanc Ruska vůči Západu a pohrdání jeho lídry. Souběžně se rozvíjela i zcela nová diplomatická disciplína, kterou bychom mohli pojmenovat jako „telefonování s Putinem“. Stejně jako oválný konferenční stůl v Kremlu bylo vždy dlouhé, nejméně hodinové, přičemž nikdy nevedlo ke konkrétnímu ujednání či závěru. Rekordmanem se v této disciplíně stal zvláštně trpělivý francouzský…