Expertka: Pro bezpečnost Ameriky je Grónsko důležité. Žádná nabídka na koupi od Trumpa ale nepřišla

Matěj Skalický mluví Barborou Halaškovou, bezpečnostní expertkou na arktickou oblast (MUNI) Shodli se, že se neshodli. Kdo ví, co se v Bílém domě stalo. Spojené státy pořád chtějí Grónsko a Gróňané neustále opakují, že ostrov není na prodej. Sáhne po něm Washington silou? Téma pro expertku na Arktidu Barboru Halaškovou z Masarykovy univerzity v Brně, která je současně lektorkou projektu TeachersHub.cz pro vzdělávání středoškolských učitelů. Ptá se Matěj Skalický.  Editace: Kristýna VašíčkováSound design: Jaroslav PokornýRešerše: Stela ChvojkováPodcast v textu: Tereza VelebilováHudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová, Johann Foss Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12. Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz. Americká základna v Grónsku (archivní foto) | Foto: RITZAU SCANPIX | Zdroj: Reuters Americká základna v Grónsku (archivní foto) | Foto: RITZAU SCANPIX | Zdroj: Reuters Praha 16. ledna 2026 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít New York Post zveřejnil video, na kterém si ministři zahraničí Dánska a Grónska po setkání v Bílém domě společně zapalují cigaretu. Tak jak to asi probíhalo? Myslím si, že byť schůzka ze strany dánského ministra zahraničních věcí a grónské ministryně zahraničních věcí musela být do velké míry emocionální, tak věřím, že se snažili udržet emoce na uzdě. I z jejich společného prohlášení vyplývá, že schůzka pro ně byla důležitá, i když zřejmě nedošlo k jasné dohodě. Samotný fakt, že Trumpova administrativa zástupce Grónska a Dánska přijala, potvrzuje jejich váhu a vnímání v USA i vůbec ve světě. Ale to, že při prohlášení před novináři vystoupili samostatně, bez americké strany, je v diplomatickém protokolu jasným signálem rozporu. „V tomhle si nerozumíme. Shodli jsme se, že má smysl, abychom se zabývali možnostmi, které by vyhověly obavám pana prezidenta, a zároveň by respektovaly hranice Dánského království.“ „Je pro nás důležité posílit spolupráci s USA. To ale neznamená, že chceme, aby nás vlastnily. Jak posílit naši spolupráci jako spojenci – o to nám jde.“ Na schůzce byl jak americký ministr zahraničí Marco Rubio a viceprezident J. D. Vance, tak právě dánský ministr zahraničí Rasmussen a grónská ministryně zahraničí Motzfeldtová. Říkala jste, že to pro ně muselo být emocionální. Bylo to ale k něčemu? Americký postoj zůstává stejný. To je sice pravda, nicméně si nemyslím, že by byla schůzka zbytečná. Právě, jak jsem zmiňovala, i to diplomatické hledisko je velice důležité. A i když dánský ministr zahraničních věcí Rasmussen před novináři konstatoval, že nedošlo ke shodě – že se shodli na tom, že se neshodnou – tak zmínil i to, že se schůzka nesla v přátelské rovině a byla konstruktivní. Primárně se bavili o bezpečnosti a snažili se americkou stranu přesvědčit o tom, že není nevyhnutné, aby USA Grónsko vlastnily. Americký prezident Donald Trump sice na setkání nebyl, ale hned reagoval, jako by schůzka ani nebyla – stále o Grónsko usiluje. To, že Dánové u ostrova před asi pěti sty lety zakotvili, z nich prý ještě nedělá majitele Grónska. Podle Trumpa USA kvůli národní bezpečnosti Grónsko prostě potřebují. Co to má znamenat? Proč je pro Washington ostrov stěžejní? Během středeční schůzky v Bílém domě se debata intenzivně zaměřovala na bezpečnost. A dánský ministr zahraničí uvedl, že USA ubezpečil, že Dánsko je připraveno a schopno případné hrozby odvrátit. I ze strany Číny a Ruska, které se v Trumpových vyhlášeních opakovaně objevují. A zmínil, že „není žádná bezpečnostní hrozba, alespoň ne taková, se kterou by se Dánsko nedokázalo v Grónsku vypořádat“.  Pokud se podíváme na širší kontext Trumpových výroků – když odhlédneme od toho, že se může jednat o čistě nátlakovou taktiku s cílem dosáhnout dohody s Dánskem – tak se v odborných kruzích začínají objevovat informace o tom, co může být skryto pod povrchem této Trumpovy snahy. Mluví se o tom, že to je jedna z Trumpových taktik, jak odvést pozornost od vnitropolitických problémů. Na podzim Trumpa čekají volby do Kongresu, takže Trump může chtít mobilizovat své voliče tématem veliké Ameriky – Make America Great Again – a expanze, aby tím před volbami zakryl klesající preference nebo vnitrostranické spory. Nehledě na to máme vysokou inflaci, problémy na akciových trzích, důsledky obchodních válek s Čínou a tak dále. To jsou právě otázky, které voliče pálí více než osud Grónska. Snaha koupit ostrov nebo se pokusit o anexi, tedy jeho vizionářská expanze nebo ekonomický tah tak můžou odvést pozornost od aktuální drahoty v USA. Na druhou stranu je asi bezesporu, že geopolitická váha a vůbec geografické umístění ostrova je velmi podstatné v severoatlantických vazbách, v nějaké bipolarizaci světového uspořádání. Když tedy Donald Trump mluví o národní bezpečnosti, tak třeba počítá s tím, že by Grónsko zapojil do plánu Golden Dome, tedy vícestupňový systém protiraketové obrany, který USA chystají? Určitě. Grónsko je svojí geografickou polohou strategické. Je to dáno samozřejmě i historicky. Americká základna v Grónsku je součástí takzvané linie GIUK, což je Grónsko-Island-Spojené království. To je klíčový námořní koridor umožňující kontrolu nad vstupem primárně ruského loďstva do Atlantiku. Takže z hlediska globální bezpečnosti je ostrov nezbytný, mimo jiné i pro fungování systémů včasné výstrahy, které jsou soustředěny právě na základně Pituffik, dříve známé jako Thule. A pro USA je Grónsko i díky této vojenské základně důležitým prvkem jejich bezpečnosti. Základna Pittufik mě zajímá. Ta je na severozápadě Grónska, už samozřejmě v Arktidě, za polárním kruhem. Kolik tam mají Američané vojáků? V tuto chvíli je to pouze něco kolem 200 vojáků. Přestože během studené války měli v Grónsku přes 17 vojenských instalací, základen a byly tam tisíce vojáků, tak počet postupně snižovali, až se dostali k dnešním počtům.  Nicméně tady nejde jen o strategickou polohu Grónska jako takového. Pokud se podíváme na celý kontext Arktidy a klimatických změn, tak je důležité zmínit, že v Arktidě probíhají čtyřikrát rychleji než na zbytku planety. V Grónsku a dalších částech Arktidy tak dochází k záplavám a erozi půdy. A dotýká se to i jejich vojenské základny v Pituffiku, kde se bortí přistávací runway. To je velký problém, protože je základna pro lodě a po pevnině přístupná jen velice omezenou část roku. Zbytek roku je odkázaná právě na leteckou dopravu. Tohle jsou problémy, které zástupci vojenského ministerstva obrany prezidentu Trumpovi předkládali už několik let zpátky. V 60. letech tam havaroval americký bombardér, který měl na palubě jaderné zbraně. To byl velmi významný incident, o němž jsme se dozvěděli až po desítkách let, kdy to prosáklo z tajných záznamů. Už jste mluvila o tom, že tam led taje mnohem rychleji než dřív. To může způsobit, že se odkryjí zásoby nerostného bohatství, které Grónsko má a které by Američané mohli těžit, kdyby ostrov vlastnili. Je dostatečně zmapované, co se pod arktickým ledem nachází? Co se týká Grónska, tak přestože tam dochází k akceleraci klimatické změny a oteplování, tání ledů, tak je stále více než 85 procent Grónska led. Tím pádem jsou jakékoliv snahy o těžbu značně limitované a skutečná produkce je opravdu velmi omezená. Aktuálně jsou v provozu jen dva významnější doly, na zlato a na anortozit, což je minerál používaný při výrobě skelných vláken a barev. Narážíme mimo jiné i na to, že jsou zde velmi přísná environmentální pravidla. Grónsko si úzkostlivě chrání svou přírodu, která je základem pro jejich rybolov, což je v tuto chvíli hlavní zdroj příjmů ostrova. Jedná se také o extrémní náklady na těžbu, nedostatečnou infrastrukturu, chybějící silnice… Jednotlivé komunity jsou od sebe opravdu velice izolované.  Dohromady tam žije padesát tisíc lidí, ne? Je to tak. Důsledkem pak je, že na ostrově chybí kvalifikovaní dělníci nebo inženýři, kteří by se do těžby zapojovali. Takže přestože má Grónsko jedny z největších zásob vzácných zemin na světě, což je klíčové pro elektromobily, zbraně a další průmysl, tak těžba čelí politickým a technickým překážkám. Padesát tisíc obyvatel na území, které je zhruba čtyřikrát, pětkrát větší než Kalifornie. Co se ale týče nerostného bohatství, tak jsem se na to ptal i z toho důvodu, že Donald Trump dlouhodobě usiluje o to získat vzácné kovy. Odkudkoli. Ať už je to Ukrajina nebo Afrika, teď by to tedy byla Arktida. O to se bude taky bojovat, ne? Už jste zmiňovala Rusko a Čínu, že podle Dánů a Gróňanů nehrozí žádné nebezpečí a že by se dokázali ubránit. To Trump trochu zpochybňuje. Rusové a Číňané ale chtějí nerostné bohatství z Arktidy, ne? Okolo Grónska už mají své ledoborce. Jenom poznámka – USA má vlastní zásoby nerostných surovin na Aljašce. To Trump ve svých projevech a výrocích směrem ke Grónsku a Arktidě často opomíjí. Takže pokud by prezidentu Trumpovi opravdu šlo o nerostné suroviny, tak těch vlastních mají USA dostatek. Je to jejich území a můžou je neomezeně využívat a těžit.  Ale zpátky k vaší otázce – USA mají relativně málo ledoborců, v řádech jednotek, oproti Rusku, které jich má desítky, včetně jaderných. To činí USA byť významným, ale menším hráčem, co se týče ovládání Arktidy a jejích obchodních tras. Americké ledoborce, které provozuje zejména pobřežní stráž a námořnictvo, jsou klíčové především pro vědecký výzkum a udržování přítomnosti v Arktidě. Nicméně počet v porovnání s Ruskem je samozřejmě nedostatečný. Ale byť jsou ledoborce obrovskou výhodou, nejsou jediným prostředkem k udržení bezpečnosti a pozic v Arktidě. I Rusko má ve své bezpečnostní strategii stanovené, že jsou jejich ledoborce primárně určené pro výzkumné a obchodní účely. Je otázka, do jaké míry by tohle Rusko dodrželo v případě přímého konfliktu. Ale tak, jak sledujeme vyjádření dánských vojenských představitelů i dalších spojenců, tak tato hrozba v Arktidě nyní nehrozí. To znamená, že tam ty ledoborce nejsou? Ruské l