O svobodu se musíme porvat. V Americe s Trumpem, u nás s Babišem, Macinkou a Okamurou 

KOMENTÁŘ / Od začátku bylo jasné, že vláda Andreje Babiše, byť ochuzená o hranatou hvězdu Motoristů sobě Filipa Turka, důvěru sněmovny dostane. Má na to dostatek poslanců, 108. Zajímavé ovšem je, co to jednání provázelo.  Loni 9. prosince byl Babiš jmenován premiérem. Měl 30 dní na to, aby vyřešil střet zájmů. Ta lhůta už proběhla, střet vyřešen není a pro velkou část Babišových majetků se s tím ani do budoucnosti nepočítá. Drobnost? V porovnání s tím, co se děje nedaleko od nás, to drobnost je. Stále bychom měli mít na mysli širší kontext, ale kdo sledoval sněmovnu v posledních dnech, ten viděl, že širší kontext mase vládních poslanců uniká. Odmítají ho vidět. Babiš mluví o tom, že chce, aby bylo Česko nejlepším místem na světě. Mimochodem dnes, paradoxně, mezi nelepší místa na světě patříme, jenom to nevnímáme, nejsme za to mnozí a mnohdy vděční a máme pocit, jak to tu máme strašné. Širší kontext ukazuje, že se rychle můžeme proměnit v jedno z těch krutě sužovaných míst světa. Stačí se podívat na Ukrajinu, na ten zmar, který tam Rusové rozpoutali a který děsí. Nedokážu pochopit politiky, kteří tu hrozbu nevidí, zamlčují. Nemůžu pochopit, že sněmovna, dejme tomu až na naprosté výjimky jako jsou poslanci SPD, nemluví jedním hlasem a nehledá, jak nás co nejrychleji ochránit. Každý, kdo říká „Czech first“, Česko na prvním místě, přece musí vidět tu akutní dvojhrozbu. Hrozbu ruskou a hrozbu jménem Trump. Musí vidět, že máme jednu jedinou šanci, pokud chceme zůstat suverénní zemí. Tou šancí není ani Ficovo Slovensko, s jehož…