Evropa hledá svého Witkoffa pro Rusko. Co na to Babiš? Vystačí si dál s „vírou v Trumpa“?

Získejte všechny články jen za 99 Kč/měsíc Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a americký zmocněnec Steve Witkoff v Berlíně (15. prosince 2025) | foto: Reuters Ať už je za tou zprávou cokoliv, ta informace odráží nějakou skutečnou potřebu. Evropa (EU, ale možná i v širším pojetí s Británií) hledá někoho, kdo by při jednání o míru pro Ukrajinu vystupoval jako relevantní síla hájící zájmy nejen napadené země, ale i zájmy Evropy. Prostě jakéhosi evropského Steva Witkoffa, již proslulého vyjednavače prezidenta Trumpa. Vykázal by Evropan v této roli nějaký úspěch? Odpověď na tuto otázku se teprve hledá. Ale už samotné hledání napovídá, že Evropa prochází po čtyřech letech války velkým obratem. Je třeba předestřít toto. Má-li pro EU fungovat nějaký „evropský Witkoff“ a má-li mít nějakou vyjednávací sílu, musí to být někdo, kdo by ke Kyjevu i Moskvě přistupoval jako k formálně rovnocenným partnerům. I když je osobně zcela přesvědčen, že Ukrajina je napadená a Rusko agresor, který má být v ideálním případě poražen, v horším vykázán do patřičných mezí. Musí to být někdo, kdo snese následné hnojomety, které ho označí za zrádce, Chamberlaina či kolaboranta. Stačí si připomenout první evropské reakce na Witkoffa. I když připustíme, že „evropský Witkoff“ bude ve věci Ruska, Ukrajiny, Evropy i NATO vzdělanější a znalejší než americký originál, tak vyjednavač, kterého by brali stejně seriózně v Moskvě, v Kyjevě i ve Washingtonu (tak jako nyní Witkoffa), je dost vzácné zboží. Musí vystupovat jako neutrál. A to v situaci, kdy sama neutralita působí z pohledu Kyjeva či hlavního proudu západních médií jako sprosté slovo, jako nálepka pro téměř zločince. To vše si osobnosti citované webem Politico uvědomují, a přece jsou pro. Třeba francouzský prezident Macron a italská premiérka Meloniová: „Rozhodne-li se Evropa zapojit do této fáze jednání, ale bude hovořit jen s jednou ze dvou stran,“ říká Meloniová, „tak pozitivní přínos, který může nabídnout, bude nakonec omezený.“ Na tom je hodně pravdy. Když Rusové vtrhli na Ukrajinu, Evropa se držela „vyššího principu mravního“. S tím, že nepřípustné je cokoliv, co nemíří k návratu poměrů a hranic z let 1991–2014. Tedy před ruskou anexí Krymu a začátkem bojů na Donbasu. Traduje se, že v Istanbulu na jaře 2022 byla téměř hotová dohoda Ruska s Ukrajinou, ale pak dorazil britský premiér Boris Johnson a zástupce Kyjeva od nevýhodné dohody odradil. Jenže ve světě to chodí tak, že následné nabídky Moskvy jsou ještě drsnější. Trump a Witkoff se s touto logikou smířili a v chystané dohodě se snaží vylepšit jen detaily. Je reálné, že „evropský Witkoff“ by dosáhl víc? Na to by těžko někdo vsadil, ale zdá se, že Evropa se o to teď snaží. Její dosavadní postoj k Putinově Rusku by šlo shrnout do „tří ne“. Nejednat přímo s Ruskem (Putinem). Nelegitimizovat jeho požadavky. Neuzavírat mír, pokud by poměry nevrátil do situace a hranic před rokem 2014. Chtě nechtě to připomíná slavná „tři ne“ Ligy arabských států ze září 1967. Neuzavřít mír s Izraelem. Neuznat Izrael. Nejednat s Izraelem. Dnes se jich přísně drží už jen Írán, Hamás a Hizballáh – a jejich pozice není právě silná, že. Takže kdyby Evropa ze svých „tří ne“ vůči Rusku slevila, kdyby za svého vyjednavače určila například finského prezidenta Stubba, mohlo by to mít smysl. Ne v tom, že by Stubb prosadil plnou evropskou představu o míru na Ukrajině. Ale aspoň v tom, že by Evropa prodělala jistý příklon k realitě. Jak by se k tomu postavil nový český establishment? Řekněme rovnou, že ten by ani nedodal vyjednavače, ani nemá k prosazování míru na Ukrajině sílu či vůli. Jsme prostě v jiné lize. Ale… Andrej Babiš dosud – coby opozičník – preferoval vůči válce na Ukrajině alibismus. Ve stylu „dokud převládá rétorika války a nejedná se o míru, tak to pro nás není“. Prohlašoval, že „věří Trumpovi“, aniž by to nějak rozebíral. A nyní jako premiér preferuje model „ani korunu z českého rozpočtu na válku na Ukrajině“. Jenže teď, kdy EU hledá „svého Witkoffa“, když se o míru nejen hovoří, ale konkrétně jedná, když se chce EU na tom jednání aktivně podílet, by už prostý alibismus stačit neměl. Je v novém establishmentu někdo, kdo je s to zformulovat nějaký postoj? Český zájem v rámci EU? To jsou teď aktuální otázky. Chystá se vaše dítko v roce 2026 do školky? Vybíráte z vícero ve vašem okolí, nebo vás jen zajímají podrobnosti, jak to ve vaší budoucí školce...