Krásné, ale nedá se na nich psát. Deset věcí, které nás nejvíce štvou na klávesnicích

Nezáleží na tom, jak drahou externí klávesnici si koupíte, ani kolik dáte za špičkový notebook. Designéři se mohou utrhnout ze řetězu, výrobci se snaží znovu vymýšlet kolo a výsledkem je něco, co má tlačítka s písmeny a čísly, ale nedá se na tom pořádně psát. V článku se podíváme na největší hříchy klávesnic, které nás trápí. Nebudeme se vysmívat levným klávesnicím za to, že pořádně nedrží pohromadě. Zaměříme se čistě jen na ty chyby, jimž se dalo předejít. Které nejsou důsledek kompromisů, protože se snížovaly náklady. Co list, to jeden hřích nebo skupina souvisejících problémů, které si zaslouží místo v křemíkovém pekle. Ergonomie ustupuje designu. Klávesnice musí hlavně dobře vypadat, nic nesmí vyčnívat, takže tvarem připomíná tabulku čokolády. Takže pak máme miniaturní mezery mezi klávesami, což ještě v kombinaci s plochými čepičkami způsobuje hromadu překlepů. Nic proti kompaktním klávesnicím, které si na co největší miniaturizaci zakládají a předhánějí se v tom, která bude mít co nejméně tlačítek. Jenže například velmi oblíbená a námi chválená řada MX Keys od Logitechu si na žádné rekordy hrát nemusí. Přesto švýcarský výrobce degradoval řádek s funkčními klávesami. Proč jsou tak malé? Proč jsou tak nalepené na řádek s čísly a diakritikou? A proč nejsou F1 až F12 rozdělené do tří bloků po čtyřech klávesách, jako tomu bylo v minulosti? Na noteboocích pak dochází k ještě větším zhůvěřilostem. Tenhle 17" Dell XPS bez numerické části má hromadu místa, aby nemusel šidit řádek F kláves a nesnažil se mermomocí narvat všechny šipky pod levý Shift. Ani 15" IdeaPad Gaming 3 sice není ideální, ale Lenovo alespoň našlo odvahu použít velké šipky a trochu je odsadit. Víc kuráže, míň blamáže. Asi vám neuniklo, že existuje několik standardů fyzického rozložení kláves. Nejčastěji se setkáte s tzv. ANSI, který je rozšířený hlavně v Americe, a ISO, který převažuje v Evropě. Evropská varianta má dvouřádkový Enter a krátký levý Shift dělící se o prostor s lomítkem. Existují ale i různé hybridy, hlavně některé starší klávesnice měly dvouřádkový Enter i dlouhý Shift. Setkáte se ale i s rozmary výrobců, kteří z různých důvodů udělají něco jinak. Třeba klávesa Fn, která mění funkce horního řádku F1 až F12, se stěhuje všude možně. Jednou je úplně vlevo dole místo Ctrl, jindy až napravo od Ctrl, pak třeba na druhé straně mezerníku, Apple jej u velkých klávesnice cpe nad Delete, kde jindy bývá Insert. Nejvíce kreativity ukazují výrobci notebookových klávesnic, když se snaží využít prostor na maximum. Ale i u těch externích si někteří myslí, že jim projde například tohle… Sice nezapomněli na Scroll Lock a Pause / Break, ale co to sakra udělali s blokem Insert, Delete, Home, End, Page Up a Page Down? Zvláštní místo v peklo pak mají designéři, kteří vymysli snadno přístupné tlačítko pro vypnutí/uspání počítače. Na notebooku jej dají do pravého horního rohu poblíž Backspace, protože co by se tak mohlo asi stát… Jasně, jsme příliš malý národ se spoustou kudrlinek nad standardní latinkou, takže ne všechny klávesnice, co se nám líbí, mají české popisky. A když už tam třeba diakritika a zvláštní symboly jsou, nemusí to být ideální. Výrobce může vzít nějakou mezinárodní klávesnici a popisky tam jen natisknout, takže u podsvíceného modelu nebudou vidět. Ideální je, aby je tam laserem vypálil. Jenže pak narazíte na to, že na jednom tlačítku bude třeba šest znaků. Nevypadá to hezky, a ještě vás to poplete. Nejvíce biti budou fanoušci mechanických klávesnic, protože jen málo modelů má čepičky (keycaps) lokalizované. Platí to zejména pro nadšence do stavebnicových/custom modelů, kde chtějí konkrétní materiál, barvu nebo tvar. Na jedné straně se šetří místem a odstraňují se užitečné klávesy, na té druhé se ale místem plýtvá na tlačítka z dob MS-DOSu, která se už běžně nepoužívají. Pause / Break, Num Lock nebo Scroll Lock stisknete spíš omylem než účelně. Jediná zamykací klávesa, kterou zná každý hrdina na sociálních sítích, je Caps Lock. A i ten je příliš velký na to, jak málo se využívá. Osobně jsem na Macu toto tlačítko přemapoval na užitečnější přepínač, který funguje jako současně stisknuté klávesy Shift+Ctrl+Cmd+Opt, čemuž se také přezdívá Hyper Key. Ve světe Windows pak výrobci poslední dva roky implementují tlačítko Copilot pro vyvolání AI asistenta. Nahradilo pravou klávesu Win, ale naštěstí je možné jej přenastavit, aby sloužilo i k jiným funkcím. Klávesnice musí být kontrastní, tj. mít světlá tlačítka a tmavé popisky nebo naopak. Někdy, jako zde u XPS 13 Plus, který je ergonomickým zločinem hned na několik úrovních, si ale Dell řekl, že by nebylo špatné mít světlé klávesy i popisky. A vůbec mu není trapné v marketingových materiálech používat tento snímek. Přes den navíc musíte vypnout bílé podsvícení, protože pak už neuvidíte vůbec nic. Ideální by bylo zářivé černé podsvícení, to by bylo skutečně revoluční. Ulomila se spodní nožička pro nastavení sklonu klávesnice? Zapojte kutilské vlohy. Upadla z klávesy čepička? Tak to hodně štěstí při lepení ultratenké chicklet konstrukce. O co by život byl snadnější, kdyby výrobci nabízeli náhradní díly pro nejvíce poruchové části. Je téměř nemožné je koupit oficiálně a když už, tak stojí úplně nesmyslné částky v poměru k hodnotě celé klávesnice. Takže pokud nechcete koupit novou nebo máte levé ruce, budete se muset po dílech poohlédnout na Aliexpressu nebo v bazaru, kde bude stejná klávesnice s jinou vadou. Výrobcům by jistě neublížilo ani to, kdyby kabely byly odpojitelné, takže byste si zvolili ideální délku, případně jej nahradili, až se ošoupe o hranu stolu. Ano, na trhu jsou i klávesnicové skládačky, které dáte dohromady podobně jako lego. To je zase extrémní příklad na druhém konci. Mnohem více je však modelů, u nichž se budete modlit, aby se nic nepokazilo. Daní za pěkný design jsou i chybějící funkční klávesy. Dell je v notebooku XPS 13 Plus nahradil senzorovými dotykovými ploškami, u nichž nevíte, kde začínají ani kde končí. Necítíte hmatovou odezvu. Nemají žádnou praktickou výhodu. To Apple už v roce 2016 u MacBooků Pro přišel s odvážnějším Touch Barem, dotykovou obrazovkou, na které se mohly objevit virtuální klávesy F, ale také spousta jiných tlačítek a grafiky v kontextu nějaké aplikace. Uživatelům se ale toto pojetí nelíbilo, a tak Apple později Touch Bar zmenšil a vrátil alespoň klasický Escape. A předloni se smrtí MacBooku Pro 13 dotykovou plochu definitivně opustil. Párkrát někteří zkoušeli nahradit celou klávesnici dotykovým displejem s virtuálními tlačítky jako na mobilu nebo tabletu, ale se zlou se potázali. Každá externí klávesnice bude s počítačem pracovat i bez instalace dalšího softwaru, protože zkrátka využívá určité standardy. Jenže výrobci zároveň doporučují instalaci dalších aplikací, ve kterých půjde klávesnice přenastavit. Nakonfiguruje makra, vyladíte RGB podsvícení, přemapujete klávesy atd. Takový software ale zabere klidně stovky megabajtů na disku i v paměti. Tolik ještě v nedávné době stačilo celým operačním systémům, proč jsou tak obrovské jednoúčelové nástroje? Uživatelé drahých stavebnicových klávesnic toto ale často vůbec nemusí řešit, protože ty mohou používat open source firmware (QMK, ZMK apod.), které udrží veškeré nastavení uvnitř interní paměti bez ohledu na operační systém. Veškeré mapování, individuální nastavení diod apod. zpravidla probíhá prostřednictvím webové aplikace, přes kterou se pak upravený firmware pošle do klávesnice a je to hotovo. Podsvícené klávesnice se prodávají již za méně než dvě stovky, a to je příliš málo na to, aby bylo kvalitní. Za takovou cenu tam bude pár diod se světlem rozpýleným mezi několik kláves, takže popisky ve tmě stejně nebudou moc čitelné. U levných modelů zpravidla ani není regulace jasu, jen se podsvícení zapne a vypne. To všechno se ale dá pominout. Co je ale úplně nejhorší, levné „RGB modely“ s duhovými barvami často ani nejde nastavit tak, aby decentně svítily jen jednou barvou. Bude to cirkus s různými přechody a blikáním, které vám zamotá hlavu, aniž byste trpěli epilepsií. Blok s čísly napravo je kontroverzní téma hlavně u notebooků, protože externí klávesnice se velmi často vyrábějí ve verzích s ním i bez něj, a hlavně existuje široký výběr alternativ nezávislých na zbytku počítače. Ale co ty notebooky? Měly by 15" a větší modely obsahovat numerický blok, nebo místo raději vyplnit reproduktory? Odpovědi na tuhle otázku mají hlasité příznivce z obou táborů. V naší starší anketě byly pro numerický blok dvě třetiny lidí. Když se tam ta tlačítka vejdou, proč je tam nedat, zněly hlavní argumenty. Proti nim ale stojí fakt, že s numerikou se posune celá osa a střed displeje nebude tam, kde se potkávají pravý a levý ukazováček. Numerický blok tak bude vždycky špatně, protože se výrobce nezavděčí všem. Trápí vás na klávesnicích nějaké další výstřednosti, za které byste výrobce nejradši…? Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.