Zbyněk Fiala: O tom, co potom

Svět se postavil na hlavu, kde ho správně vidí jen americký prezident Donald Trump. Evropské kličky tomu dodávají pouze uměleckou hodnotu. Vytřeštěné oči a svraštělé čelo jsou v tuto chvíli nejvhodnějšími modely, jak přistupovat k předpovědím budoucnosti. Panika a vytřeštěné oči nad představou, co ještě dalšího je Trump schopen světu nabídnout, jsou vhodným analytickým nástrojem pro alternativy, které si zaslouží odpověď. Zodpovědně svraštělé čelo pak předstírá, že pro každou z alternativ máme na výběr, jak to nejvýhodněji schytat a zaplatit. Po Venezuele jsou tu tři další živá témata – Írán, Grónsko a Ukrajina. Přesněji, jsou to nejživější témata z nepřeberné zásobárny. Klasická je odpověď amerického prezidenta Donalda Trumpa na otázku novináře, zda by se podobně jako s Venezuelou nedalo naložit i s Kolumbií. Označil to za dobrý nápad. Pokud jde o Írán, kde už stovky lidí zaplatily životy za protesty proti teokratickému režimu, Bílý dům debatoval o svém postupu v pondělí s obvyklým výsledkem, že to může být tak, nebo tak. Trump neopustil hrozbu, že udeří, pokud budou v Íránu umírat lidé, ale připustil i možnost jednání. Jen ještě zvažuje, zda není lepší napřed udeřit, a potom jednat. Za nejpravděpodobnější se považoval kybernetický útok, ochromující zemi, ale v tom Trumpa Teherán předběhl blackoutem internetu a telefonu. Druhou možností je úder na bezpečnostní složky. To by sice taky umírali lidé, nejspíš v podstatně větších počtech, ale měli bychom to pod kontrolou. Anketa Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl? Vadí 2% Nevadí 97% Nevím / Je mi to jedno 1% hlasovalo: 7291 lidí Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl? Mezitím lze sledovat přímo olympijské výkony amerického reklamního umění, když za klíčové heslo davů, nastavujících životy, se podařilo propašovat návrat šáha Páhlavího, tedy synka toho, koho se stejným nasazením lidé svrhli před skoro půlstoletím. Podrobnosti má Trump sdělit v úterý (u nás ve středu ráno). Už teď pohrozil uvalením trestního cla na země, které chtějí pokračovat v obchodu s Íránem. (ZDE) S Grónskem je to mnohem pestřejší. Evropské elity se probouzejí ze sna, že Trump přes vánoce na Grónsko zapomene. Grónsko, podobně jako Venezuela a Írán, úzce souvisí s Ukrajinou. Jde o to, že hlavní pozornost se přesune jinam než na válku s Ruskem, a na ráně tak zůstane jen Evropa. S kým se dohodnout? S Putinem, se kterým se nemluví? Nebo s Trumpem, který je najednou větší hrozba než Rusko? Takhle to vidí ukrajinský internetový deník Strana.ua: Vztahy mezi levicově liberálními elitami vládnoucími ve většině hlavních evropských zemí a americkým prezidentem jsou extrémně napjaté. Trump a jeho spolupracovníci otevřeně volají po změně směřování Evropy prostřednictvím nástupu pravicových sil k moci. Trump představuje existenční hrozbu pro současnou evropskou vládnoucí třídu. Možná dokonce větší než Vladimir Putin, protože ne všichni věří, že by Moskva mohla z vlastní iniciativy zaútočit na Evropu. Spojené státy mají na situaci v EU větší vliv než Rusko. (ZDE) Úvahám o Grónsku vévodí čísi nápad, že nejlíp by bylo, kdyby se Trumpův mladší synek ucházel o dánskou princeznu, a ta dostala Grónsko věnem. To by se ostatně nejlíp prodávalo i mediálně, protože svatby a pohřby, podobně jako velká neštěstí, nabízejí nejoblíbenější zpravodajské seriály. Proto po nás v dávné Mladé frontě vedoucí vydání obvykle požadoval, abychom mu v agenturách našli taky nějaký „autobus do propasti“. Potřeboval titulní stránku něčím oživit. Tady se ovšem do propasti řítí strategické spojenctví, a to by bylo opravdu moc. Pokud by došlo k americkému obsazení Grónska, znamenalo by to podle dánské premiérky Mette Frederiksenové konec NATO. Trump to tak hrozné nevidí. Vždyť celá obrana největšího ostrova světa sestává v podstatě ze „dvou psích spřežení“. Zato ruské a čínské lodě a ponorky jsou v arktických vodách „všude“. Pokud Washington nezasáhne a Grónsko nekoupí, dříve či později je obsadí Moskva nebo Peking. „Nedovolíme, aby se to stalo,“ zdůraznil Trump s tím, že jde o národní bezpečnost. Přes to nejede vlak. „Rád bych to vyřešil v rukavičkách, ale když to nepůjde, budeme jednat tvrdě,“ shrnul. Evropské nápady, co s tím, vypočítávají New York Times: V úterý vydalo prohlášení na podporu Dánska šest dalších evropských zemí, ale stále nikoli všech 27 členských států Evropské unie. V soukromí se úředníci neshodli na tom, jak agresivně Trumpa kritizovat, protože jeho pomoc je klíčová pro ukončení války na Ukrajině, kterou mnoho evropských lídrů považuje za zásadní hrozbu. Přímá výzva prezidentu Trumpovi pravděpodobně vyvolá rozzlobenou reakci, řekl jeden evropský ministr zahraničí, ale škodlivý by byl i příliš slabý postoj. Dánské ministerstvo obrany už vydalo prohlášení, že v případě invaze do Grónska budou jeho vojáci moci střílet, aniž by čekali na pokyny nadřízených. Francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Noël Barrot v rozhovoru pro francouzský veřejnoprávní rozhlas uvedl, že nevěří, že by Trump Grónsko napadl. Pokud však jde o zastrašování, Evropa se musí připravit na odvetu, „a to ne sama“. Tady mne zaujalo, že výraz „ne sama“ nebyl dále rozveden. Pokud jde o samotnou Francii, jsou dobře známy její dobré vztahy s řadou tichomořských ostrovů. Spoléhat už nemůže na podporu západní Afriky, tam by si naopak rádi přisolili. Podle NYT se diskutuje, zda by Dánsko mohlo nabídnout změnu právního statutu Grónska, aniž by se změnilo jeho vlastnictví. V podstatě, jak řekl jeden úředník, Spojené státy by mohly v Grónsku jednat, jako by mu patřilo, ale aniž by tomu tak bylo. Grónští obyvatelé by například mohli hlasovat pro nezávislost, a poté se spojit se Spojenými státy kvůli bezpečnosti a ekonomickým výhodám, aniž by se stali součástí Spojených států. Do problému Trumpa se lze zanořit ještě hlouběji: Někteří evropští představitelé nadnesli možnost, že by Spojené státy mohly rozšířit svou vojenskou přítomnost v Grónsku, aniž by musely ostrov odkoupit. Jiní uvedli, že Dánsko by mohlo uzavřít dohodu o dodávkách vzácných minerálů z Grónska, které jsou potřebné pro výrobu high-tech a vojenského materiálu. Zmiňována je také možnost stálé evropské vojenské základny v Grónsku, ale ta by pravděpodobně nezískala významnou podporu na kontinentu. Přednost má ponechání bezpečnostní otázky na NATO, tedy včetně Američanů. „Pokud má Grónsko bezpečnostní problém, řešením není, aby USA převzaly kontrolu nad Grónskem, ale aby spolupracovaly s 31 spojenci,“ tvrdí Ivo H. Daalder, velvyslanec USA při NATO za prezidenta Baracka Obamy. Ten nám ale nepomůže, je z opozice. Nejdál ve státnických úvahách, jak to má Evropa nejvýhodněji schytat a zaplatit, představují diskuse o tom, jak Spojeným státům ukázat, že evropské země zvyšují své finanční závazky vůči Grónsku a bezpečnosti Arktidy, uvedli podle NYT dva diplomaté a další evropský představitel. (ZDE) Spíše než grónský problém by Trump rád Evropě předal ten ukrajinský. Podle listu Politico v úterní ranní svodce Playbook, vážně už to berou i v Evropské komisi: Blok čelí volbě mezi otevřením vlastních diplomatických kanálů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a rizikem, že si nechá od USA diktovat podmínky případné mírové dohody na Ukrajině. Podle diplomatů a úředníků, nedávný tlak francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a italské premiérky Giorgie Meloni na zahájení jednání s Kremlem (ZDE) zesílil jak v Bruselu, tak v evropských metropolích. Hlavním cílem tohoto tlaku je zajistit, aby nebyly překročeny červené linie EU, a signalizovat Washingtonu, že kontinent má vlastní vliv. Macron v posledních dnech prosazuje, aby Evropa vzhledem k bilaterálním diskusím mezi Američany a Rusy hrála alespoň nějakou roli, informoval nejmenovaný francouzský úředník. Meloniová velmi podpořila názor, že při zvážení všech pro a proti dochází v některých hlavních městech k rostoucímu uznání potřeby aktivního přístupu. Mluvčí Evropské komise Paula Pinhová trvá na tom, že tam ještě nejsme: „Je zřejmé, že v určitém okamžiku bude nutné s Putinem jednat… Bohužel nevidíme žádné známky toho, že by se prezident Putin chtěl angažovat, ale doufáme, že v určitém okamžiku k takovým jednáním skutečně dojde.“ „Brzy se můžeme ocitnout v situaci, kdy budeme muset s Putinem hovořit,“ řekl nejmenovaný evropský diplomat ze severoevropské země. „Je důležité, aby v té místnosti byli Evropané a dali Rusku jasně najevo: Nenecháme vás vyhrát tuto válku.“ Další úředník EU uvedl, že Američané mohou prosazovat svá řešení jak se jim zlíbí, ale „jejich plány budou záviset na Evropanech“, kteří budou muset tak či onak sedět u jednacího stolu. I když neexistuje dohoda o tom, jak jednat s Moskvou, diskuse se již přesunula k tomu, kdo by se ujal vedení. Italský senátor a náměstek ministra Giovanbattista Fazzolari, vlivný spojenec Meloniové, jehož ukrajinská manželka (ZDE) vybudovala podporu Kyjeva v pravicové koalici italské premiérky, o víkendu nadhodil, že funkce zvláštního vyslance EU pro Ukrajinu by se mohl ujmout bývalý italský premiér Mario Draghi. Zájemců může být víc. Finský prezident Alexander Stubb už loni navrhl myšlenku zvláštního vyslance (ZDE) a sám se ucházel o tuto pozici. Vysoce postavený úředník sdělil serveru Playbook, že vytvoření této role již získalo širokou podporu Evropské rady a vysokých představitelů EU. Avšak nejvyšší představitelka bloku Kaja Kallasová se důsledně staví proti tomuto kroku. Zamířila do Berlína jednat o obnově úsilí o vyjednání míru na Ukrajině a o tom, jak může Evropa dále posílit svou obranu, řekl serveru POLITICO diplomat EU. (ZDE) Tak vidíte, stačí ukrajinskou válku vyhrát, a jsme z nejhoršího v tom a můžeme se pustit do dalších z bohaté zásobárny světových krizí. Zjevně nás nečeká nic snadného, ani levného. Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele Psali jsme: Zbyněk Fiala: Venezuela v kličkách paragrafů Zbyněk Fiala: Co na nás valí nový rok Zbyněk Fiala: Proč se Rusové nevzbo