Trumpova doktrína? Americké intervence se nebojí jen Írán a Kuba, ale i země NATO

ANALÝZA / V souvislosti se zahraniční politikou Spojených států se poslední dobou stále více hovoří o Trumpově nebo Donroeově doktríně – s narážkou na Monroeovu doktrínu, která vznikla na začátku 19. století s cílem zabránit návratu koloniálních mocností na americký kontinent. V dalších desetiletích se ale proměnila spíše v takzvanou „diplomacii dělových člunů“, kdy prosazování amerických zájmů v Latinské Americe opakovaně provázely vojenské intervence. Také prezident Donald Trump se podle všeho nebojí použití síly, přestože se v kampani prezentoval jako mírotvůrce a izolacionista. Druhá Trumpova administrativa za svůj první rok ve funkci podnikla letecké či námořní útoky na cíle v Íránu, Sýrii, Somálsku, Jemenu, Iráku nebo Nigérii a samozřejmě také uskutečnila odvážnou vojenskou operaci ve Venezuele, při které se speciálním jednotkám podařilo zadržet diktátora Nicoláse Madura. Jak ukazuje výčet vojenských zásahů, cílem Trumpových útoků byly dosud převážně autoritářské režimy nebo teroristické skupiny, mnohdy se silným vlivem Ruska a Číny. Americké spojence však znepokojují i prozatím rétorické výpady proti hned několika demokraciím – od těch v Latinské Americe až po sousední Kanadu a nedaleké Grónsko. Jaký základ mají Trumpovy hrozby vůči dalším zemím? A mohla by se nepředvídatelná americká administrativa skutečně uchýlit k dalšímu vojenskému zásahu proti svým geopolitickým rivalům nebo dokonce i spojencům? Írán Írán se stal v Trumpově druhém prezidentském období prvním cílem výrazného vojenského zásahu – a to v červnu, když se americké letectvo připojilo k izraelským útokům na tamní jaderná zařízení. Íránský režim se od té doby potýká se stále větším odporem vlastního obyvatelstva, který se na konci roku přelil do největších masových protestů za dlouhá desetiletí. Trump íránské…