Babiš je náčelník kmene Čecháčků. Během několika týdnů zničil dobrou pověst České republiky

KOMENTÁŘ / Andrej Babiš se v předvolební kampani tvářil jako rozhodný státník a manažer, který se s ničím nemaže, na všechno má svůj jasný názor a srdnatě brání ony v Česku takřka posvátné „národní zájmy“, které jsme si ovšem jaksi zapomněli definovat. Jenže teď, když je u moci Babišova vláda, najednou v přímém přenosu vidíme, jak se Babiš kroutí, lavíruje a neustále uniká před politickou odpovědností. V domácím rybníku může svou neschopnost i díky pokřivené mediální scéně všemožně maskovat, ale v zahraniční politice to už není tak jednoduché. A právě v mezinárodních otázkách, týkajících se naší bezpečnosti, se Babiš projevuje nejen jako klasický hochštapler, ale i jako příslovečný „Čecháček“. Čecháčkovství bohužel není laciná nadávka, nýbrž diagnóza, kterou lze stanovit na základě jasných symptomů. Třeba takový literární kritik F. X. Šalda je ve svém eseje Češství a Evropa z roku 1935 popsal jako tichošlápkovství se stínem maloměšťáctví. Obecně tomu říkal „podučitelství“, pokládal je za „dědičný hřích českého národa“ a ostře k tomu dodal: „S tím tedy do kanálu! A trochu víc kuráže k pravému rytířství a k pravému heroismu.“ Co by na to asi řekl Andrej Babiš? Rytířství? Heroismus? To nejsou zrovna pojmy, které by patřily do slovníku někdejšího komunistického princátka a marockého trhovce. Navíc samozřejmě ani netuší, kdo byl F. X. Šalda. Možná by mu mohl být bližší známý český kolaborant s nacisty Emanuel Moravec, kdysi masarykovec a demokrat. Jeho definice čecháčkovství, byť pochází z roku 1940, tedy z časů tzv. Protektorátu, se totiž dobře hodí i na počínání Babišovy vlády a voliče vládní koalice: „Vždy byli vedle sebe Češi a…