Musíme být ozbrojeni pravdou, připomněl Zelenskyj. Ukrajina nám ukazuje, jak ztrácíme víru

KOMENTÁŘ / Českem teď otřásá nechutný, rusácký projev předsedy české sněmovny. Hrubě negativní start roku. Pokud bychom hledali něco přesně opačného, nějakou naději, nějakou cestu z marasmu, zbabělosti a nechutné politické vypočítavosti, stojí za to si vyslechnout jeden novoroční projev. A bude stát za to si ho připomínat po celý rok. My, liberálové, nebo jak nazvat lidi, kteří touží po svobodě a pracují pro svobodu nejen svou, teď pociťujeme zklamání. Někteří se bojí, co bude dál. Lék? Srovnejme se s Ukrajinou. Tu zemi napadl někdo nekonečně horší než Okamura, Rajchl, Macinka nebo Babiš. Napadla ji velmoc, soupeř mnohem silnější, rakovina východu a zmar. Ale nevzdává se. Proč? Jak je možné, že v sobě Ukrajinci nacházejí dál „tu sílu“? A jakou sílu? Nedávno jsem vedl rozhovor s jedním luteránem o transcendenci. Popisoval mi svoje pojetí momentu, kdy „zažíváme transcendenci“, kdy se dostáváme mimo naše hranice, do jiného prostoru. Řekl, že pro něj to je jistě zrození a smrt, ale i další chvíle, kdy se dostane mimo naši běžnou existenci. Mimo naši existenci. Problém je, že my jako sekulární národ, kde velké masy lidí nevěří a nejsou vedeny k víře, pojem transcendence, pojem „přesahu“, toho, co nás přesahuje, ztrácíme a nahrazujeme ho – zcela logicky, čím jiným – materialismem. Hrubým materialismem, ke kterému jsme ve společnosti vyznávající prakticky výhradně „ekonomický růst“ (osobní, státní, internacionální) vychováváni. Když se ale vytrácí vědomí transcendence, tedy toho, co mne přesahuje, čemu nemohu rozumět, ale čemu mohu věřit, začne se vytrácet i odvaha, začneme se spoléhat jen…