Rodina se prokopala na Západ na druhý pokus. První zmařila korpulentní manželka  

HISTORIE / Na začátku roku 1962 se východoněmecká rodina Thomasů z Glienicke/Nordbahn na okraji Berlína rozhodla utéct ze „socialistického ráje“. Po povrchu už to nebylo bezpečné, a tak se pustili s několika kamarády do náročného projektu tunelu vedoucího až do Západního Berlína.   První pokus rodině nevyšel. Chtěli využít jeden starší tunel, ale manželka pana Thomase byla poněkud korpulentní a málo pohyblivá. Také trvala na tom, že si musí vzít velký kufr s prádlem a rodinnými dopisy. Tunel zkrátka nebyl dost velký. Pustili se do znovu do práce a vynosili z domu tisíce kýblů s pískem. Spolu se svými blízkými přáteli pracovali 16 dní v kuse skoro 14 hodin denně. Vykopali asi 32 metrů dlouhý tunel.  Aby Lisbeth mohla projít, musela být podzemní štola 70 centimetrů široká a minimálně 1,30 a až 1,75 metru vysoká. Žádný z dalších tunelů, kterých východní Němci vykopali desítky, nedosáhl takových rozměrů. Bývaly maximálně metr vysoké a velmi úzké.  Únikové tunely v Berlíně vznikaly hlavně od konce roku 1961 do roku 1965. Přibližně 75 projektů je zdokumentováno ve vzpomínkách současníků, spisech Stasi a dokumentech pohraniční stráže NDR. Asi polovině lidí se skutečně podařilo uprchnout.  Tunel začali Thomasovi kopat v obývacím pokoji. Brzy se však ukázalo, že tuhá hlinitá půda v tomto místě klade příliš velký odpor. Pokrok pouhých šedesáti centimetrů denně se Maxovi Thomasovi nezdál příliš slibný. Hledal tedy na svém pozemku lepší místo. Za tímto účelem několikrát zasadil a přesadil malý smrk – vždy pod dohledem hlídkujících pohraničníků NDR. Nakonec našel relativně kyprou písčitou půdu poblíž kurníku. …