Generál s náhubkem na vodítku není pro obránce svobody slova důležitý. Hlavní je televizní pohádka

GLOSA / Člověk má občas slabou chvilku. Třeba když si v duchu řekne, že i někteří normalizační aparátčíci měli aspoň elementární pud sebezáchovy a jakousi základní míru studu. Pak se ale podívá na dnešní politicko-vojenský kabaret a iluze se rozpadne rychleji než sliby hnutí „Bude líp“. Máme v čele ministerstva obrany tříhvězdičkového generála. Tedy formálně. Fakticky je to spíš figurka, která se nesmí pohnout, promluvit ani se špatně nadechnout, aby to neurazilo nahnědlou partu s kompasem nastaveným směrem do Ruska, která jej do funkce instalovala. Když Tomio Okamura s Radimem Fialou tohoto generála peskují jako malého kluka a cupují jej na kousky, protože si dovolil říct, že Rusko je agresor, Česká republika má napadené Ukrajině pomáhat a stíhačky F-35 naše letectvo potřebuje, jakákoliv odpovědnost se samozřejmě rozpustí v mlze politického alibismu. A tak Babiš dělá, že nic. I generál se tváří, že je pořád generál. Ztělesnění trapnosti. Ne každý generál se dokáže postavit zlu, ne každý nositel tří generálských hvězd na uniformě "má koule" na to říct „tohle už ne.“ Ale pojďme dál. Když nepomůže Babiš, máme tu přece obránce svobody slova. Ty skutečné, autentické, facebookové. A hodně hlasité. Třeba Daniela Vávru, takového Che Guevaru diskusních vláken, bojovníka proti cenzuře, který nesouhlasné názory blokuje rychleji než algoritmus TikToku. Když se ale nasazuje náhubek ústavnímu činiteli, který si dovolil říct, že Rusko je agresor, nastává ticho. Hrobové. Těžké. Významné. Svoboda slova je zjevně bytost plachá. Objevuje se jen tehdy, když někdo kritizuje vakcíny, Brusel, nebo chce do éteru vypustit nějakou dezinformaci…