Nejde o chaos ani nezájem. Pozdní příchody mají hlubší příčinu, tvrdí psychologové

Zřejmě to poznal na vlastní kůži každý z nás. Domluvíme si schůzku, čekáme, a dotyčný stále nikde. Když uplyne pověstná akademická čtvrthodinka, začínáme být nervózní. Pozdní příchody jsou zkrátka ve společnosti běžnější, než se zdá. A někteří je dokonce opakují. Co za tím vězí? Psychologové mají velmi překvapivé odpovědi. Jakmile někdo přijde na schůzku pozdě, často to vnímáme jako nezdvořilost. Co ale když je za tím víc? Londýnská terapeutka Harriet Mellotteová k pozdním příchodům prohlásila: „Je snadné vnímat opozdilce jako neorganizované a bezohledné. Ve skutečnosti ale mnozí z nich cítí stud a obavy, že svým chováním poškozují vztahy i kariéru.“ Co však opozdilce k tomuto chování vede? Americká psycholožka Diana DeLonzorová na to má jasný názor: „Příčinou bývá vnitřní napětí, perfekcionismus nebo potřeba vzrušení.“ Člověk, na kterého čekáte celou věčnost, tedy může trpět úzkostí či nízkým sebevědomím a před schůzkou přehnaně kontroluje každý detail – čímž se dostává do skluzu. Jsou ale i tací, kteří mají pozdní příchody jako „adrenalinový sport“, zkrátka je těší adrenalin při spěchu. Zajímavé informace ohledně pozdních příchodů vzešly také ze studie profesora Jeffa Conteho z veřejné vysoké školy v San Diegu. Ten totiž zjistil, že ambiciózní a soutěživí lidé vnímají minutu jako 58 sekund a ti kreativnější a uvolněnější jako 77 sekund, a tak jsou těmi opozdilci daleko častěji oni. Pokud jste tedy stále těmi, kteří na někoho čekají, měli byste si dle odborníků stanovit jasné hranice. Psycholožka Linda Sapadinová například radí vymezit si časový rámec, během něhož na dotyčného počkáte (a před schůzkou mu ho také…