Zlaté prasátko jako odměna za půst. Drží se Češi tradic i dnes?

Pověra o zlatém prasátku je v české kotlině silně zakořeněná, přestože v moderní konzumní době může již mírně ustupovat. Kdo by totiž chtěl „hladovět“ o svátcích, když si může dopřát, nač má chuť? Jakmile ale během Štědrého dne vydržíte nejíst masité pokrmy, možná zlaté prasátko večer uvidíte. Odkud se tato povídačka vlastně vzala? Původ legendy o zlatém prasátku lze hledat už v předkřesťanských časech a středověku. Její vznik se pojí s pohanskými oslavami zimního slunovratu, kdy prase bylo symbolem hojnosti a zlatá barva zase odkazem na odchod zimy či příchod slunce. Vidět zlaté prasátko například na stěně bytu po večeři na Štědrý den znamená štěstí, hojnost a prosperitu v příštím roce. Jak toho ale docílit, když se jedná pouze o pověru? Zejména někteří rodiče se kvůli tomu uchylují k různým „fíglům“, aby jejich děti prožily kouzelný okamžik. Odraz lze udělat třeba zrcátkem od světla. Abyste vůbec mohli zlaté prasátko vidět, nesmělo se dříve jíst vůbec nic od půlnoci předchozího dne do štědrovečerní večeře. Později se však tato tradice zmírnila a omezila na bezmasé pokrmy. Někteří lidé si tak dodnes s chutí dopřávají přes Štědrý den staročeskou zelnou polévku „couračku“, „pučálku“ čili opražený hrách nebo velice oblíbený houbový nákyp známý jako „kuba“. Povolena je ale třeba i voňavá vánočka, ideálně domácí výroby. Půst na Štědrý den nemá v posledních letech nijak zvlášť velkou oblibu. Dle průzkumu z roku 2022 jej dodržuje jen 31 procent Čechů. Více zastánců štědrodenního půstu má ovšem Morava – zde se postí až 45 procent lidí. Češi si ale oblibují…