„Až jednoho dne mi došlo něco důležitého.“ Příběh Davida, který v dětském domově našel druhou rodinu

PŘÍBĚH Z DĚTSKÉHO DOMOVA / Jmenuji se David a žiji už několik let v dětském domově se svou sestrou. Naše maminka je ve vězení a dlouho jsem si myslel, že ona je jediný člověk, kterého v životě potřebuji. Každý telefonát s ní mě uklidňoval a dával mi pocit, že je tu se mnou. Jenže časem se ten pocit začal vytrácet. Jeden hovor týdně mi přestal stačit. Čím déle jsem byl v dětském domově, tím víc jsem si připadal osamělý. Uzavřel jsem se do sebe a všechny své pocity a myšlenky jsem dusil uvnitř. Přestal jsem sdílet svůj názor, mluvit o tom, co mě trápí. Zapojte se společně s deníkem FORUM 24 do sbírky neziskové organizace Duha Zámeček, která už pětadvacet let dává dětem z dětských domovů místo dárků zážitky, nová přátelství a pocit, že na ně svět nezapomněl. Děkujeme, že pomáháte! Až jednoho dne mi došlo něco důležitého… Lidé, kteří se tu o mě starají, nejsou jen zaměstnanci. Jsou to lidé, kterým na mně skutečně záleží. Vychovatelé tu nejsou jen proto, aby dohlíželi na náš denní režim – jsou tu, aby nás podpořili, vyslechli, poradili nám, pomohli nám, když to potřebujeme. A hlavně aby nás objali ve chvílích, kdy nám chybí láska a bezpečí domova. Vím, že nejsem jediný, kdo se někdy cítil opuštěný. Mnoho dětí v dětských domovech prožívá podobné pocity. Chtěl bych jim říct, že nejsou samy. Možná rodiče někdy nefungují tak, jak by měli, ale to neznamená, že v životě nemáme nikoho. Já…