Svět spatřil sám sebe a dostal strach. Snímek křehké krásy v temnotě změnil pohled na Zemi

HISTORIE / Pustá měsíční krajina, temnota a v ní zářící planeta plná barev a života. Bez hranic a čar, které lidé kreslí na mapy, bez rozdělení na Západ a Východ, bez viditelného strachu z další války, která svírala Zemi. Na Štědrý den roku 1968 spatřili členové posádky mise Apollo 8 z oběžné dráhy Měsíce svůj domov, jak ho doposud ještě nikdo nespatřil – jako celistvou, křehkou planetu, osamělou v nekonečnosti vesmíru. "V tomto desetiletí jsme se rozhodli dosáhnout Měsíce a uskutečnit i další věci – ne proto, že jsou snadné, ale proto, že jsou obtížné," pronesl americký prezident John Fitzgerald Kennedy ve svém slavném projevu o národním vesmírném programu v září roku 1962. "Protože takový cíl poslouží k tomu, aby uspořádal a posoudil naše nejlepší schopnosti a dovednosti, protože takovou výzvu jsme ochotni přijmout a nejsme ochotni ji odkládat a hodláme ji zvládnout…" Právě vesmír se od konce padesátých do poloviny sedmdesátých let stal pomyslným bojištěm studené války, prostorem, kde se místo zbraní poměřovaly technologie, vědecká síla i prestiž Západu a Východu – a kde se rozhodovalo o budoucím vlivu, důvěře a ideologické převaze ve světě. Paradoxně právě ostře vyhrocené vztahy mezi dvěma nejmocnějšími světovými velikány, USA a SSSR, daly vzniknout jedné z nejmírumilovnějších fotografií v dějinách. Apollo 8 přitom původně k Měsíci ještě letět nemělo. Úkolem mise mělo být pouze simulovat návrat do zemské atmosféry z měsíční vzdálenosti. Návrat rychlostí téměř 40 tisíc kilometrů za hodinu byl mimořádně riskantní a NASA jej dosud nikdy nezkoušela. Jenže když na podzim roku 1968 Sovětský svaz úspěšně vyslal k Měsíci…