Zmocněnkyně moci. Když se pravda bere jen orientačně, může nad lidskými právy bdít i Malá

KOMENTÁŘ / Tak jsme se to dozvěděli. Nová vláda, která má lidská práva ráda asi jako průvan v kanceláři, našla nový způsob, jak je „chránit“. Vyměnil Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, osobu, která lidská práva skutečně brala vážně, za Taťánu Malou. Ano, tu Taťánu Malou. Tu s těmi diplomkami, co měly blíž ke kopírování textů než k vědě. Ale buďme spravedliví. Pro vládu, která pravdu používá jen jako jednu z verzí reality, je to vlastně logický krok. Funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva byla kdysi myšlena jako něco mezi svědomím státu a připomínkou, že moc má mít hranice. „Funkce zmocněnce pro lidská práva má být protiváhou moci, nikoli jejím prodloužením. Má mluvit nepohodlnou pravdu, i když se to vládě nehodí,“ okomentoval zvolení Taťány Malé politický glosátor Jiří Lobkowicz. Jenže svědomí je nepraktické. Kladlo otázky, vrtalo se v problémech a občas dokonce nesouhlasilo. To se v moderním managementu moci ale nenosí. Dekorace ano, obsah ne. Taťána Malá je proto ideální volbou. Symbolizuje totiž nový přístup. Lidská práva nejsou hodnoty, ale agenda. Agenda se dá řídit, outsourcovat a v případě potřeby upozadit. Pokud jste někdy přemýšleli, zda je možné hájit pravdu s pošramoceným vztahem k pravdivosti vlastního životopisu, česká vláda vám právě poskytla praktickou ukázku. Helena Válková nám navíc s mateřským úsměvem vysvětlila, že jde o „výbornou volbu“. To je hezké. Jen drobnost, když se v této politické rodině mluví o „výborných volbách“, obvykle to znamená někoho, kdo je spolehlivý, loajální k majiteli a nebude se ptát, zda císař náhodou není nahý. V ideálním případě…