R. Chandler: Poslední útočiště & Zbohom, moja krásna (Čitateľský denník 65 — 66/2025)

„Pistole mě škrábla po skráni, ale rána nevyšla. Chlapík už byl napůl groggy. Zhroutil se levým bokem na podlahu, lapaje po dechu. Kopl jsem ho do pravého ramene — pořádně. Pistole mu vylítla z ruky a sklouzla po koberci pod křeslo. Zaslechl jsem, jak kdesi za mnou cinkaly po podlaze šachové figurky. Dívka stála nad ním a shlížela dolů. Pak zdvihla velké vyděšené tmavé oči a upřela je do mých. »Tím jste si mě koupila,« řekl jsem. »Všechno, co mám, je vaše teď a navěky věků.« Vůbec mě nevnímala. Oči měla tak rozevřené, že pod jasně modrou panenkou prosvítalo bělmo. S pistolí v ruce couvla rychle ke dveřím, nahmatala za sebou kliku a stiskla ji. Otevřela dveře a vyklouzla. Dveře se zavřely. Byla prostovlasá a neměla bolerko. Měla pouze pistoli a tu měla pořád zajištěnou, takže z ní stejně nemohla vystřelit.“