Máme Evropu, jakou chceme, anebo jakou si zasloužíme? Česko hraje o svou bezpečnost

KOMENTÁŘ / Volání po silné Evropě vstoupilo do fáze „jak to udělat“. Důvod je nasnadě: transatlantické spojenectví je mrtvé, navíc se proměnilo do snahy současné americké administrativy Evropu rozdělit a rozbít, ve shodě s potřebou Ruska. Tedy v explicitní synergii Bílého domu a Kremlu. Motivy mají sice trochu různé, ale cíl je shodný. Historický paradox je v tom, že spolupráci v Evropě po druhé světové válce USA tlačily právě jako nástroj prevence válečných konfliktů, a uspěly. Pro nás je tendence k oslabení a rozbití Evropy specifická tím, že Putin se netají cílem vrátit svůj vliv zpět do střední Evropy a vytlačit NATO na jaltskou hranici. Oslabení Evropy je proto věc naší základní suverenity a bezpečnosti. Ukrajina na hraně komplexního převratu? Požadavkem získání/okupace Donbasu ruské podmínky ukončení války neskončí. Válčit nebo diktovat nové uspořádání Evropy bude Kreml dál. Možná s americkým požehnáním, nebo okem zamhouřeným výhodnými společnými obchody. Americký tlak na uspořádání prezidentských a parlamentních voleb na Ukrajině i během války vychází vstříc ruským možnostem nejen volby ovlivnit, ale rovněž nalézt na Ukrajině kandidáta, který se postaví do role „mám s Kremlem ukončení války dohodnuté, pokud mne zvolíte“. Z československé historie víme, kam až to takový Gustáv Husák vnitřními čistkami a změnami dotáhl a jak dobře to fungovalo. Ukrajina bude buď ruská, nebo evropská Nic mezi tím. Žádné nárazníkové pásmo, jak si někteří optimisticky malují. Bude-li ruská, víme, co to může znamenat pro Ukrajince ale i pro nás, ve střední i v celé Evropě. Od masivní migrační vlny až po vnitřní rozkolísání EU nejen vojenskou porážkou Ukrajinců, ale…