Zambie: Humanitární organizace CARE pomáhá v zemi, která trpí extrémním suchem i ničivými povodněmi

Praha 16. prosince 2025 (PROTEXT) - Klimatické změny v Zambii přinášejí extrémní vedra i ničivé povodně, které ohrožují úrodu a zdraví obyvatel. Nedostatek jídla a šíření nemocí, například cholery, postihuje více než 1,5 milionu lidí, z nichž polovinu tvoří děti. Mezinárodní organizace CARE ČR proto spustila projekt, který třem vybraným oblastem zajišťuje přístup k základní zdravotní péči, potravinovou bezpečnost, dostatečnou výživu, vodu a hygienu.CARE ČR za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR pomáhá ve třech vybraných oblastech – Choma, Kalomo a Monze. Výběru lokalit předcházely měsíce analýz, kdy pomocí satelitních dat o srážkách, konzultacích s místními zemědělskými úřady, mapování vodních zdrojů, a především debaty s místními komunitami, organizace CARE nakonec vybrala právě tyto tři oblasti, které patří mezi nejpostiženější lokality Zambie, kde má klimatická změna největší dopady. Zambie, kterou neznáteTerénní auto rojí prach na cestě k vesnici Monze. Za volantem sedí Joseph z CARE Zambia, organizace, která tu pracuje už přes dvacet let. „Tuhle oblast znám jako své boty," říká a ukazuje na pole po obou stranách cesty. Vyprahlá půda, prasklá jako mozaika, kde měla být kukuřice vysoká až po kolena. „Před deseti lety to tady vypadalo jinak. Sucho přichází častěji a trvá déle,“ dodává.Joseph po letech v terénu zná místní jazyk tonga, zná kulturu a ví, jak se ptát, aby odpovědi dávaly smysl. „Nemůžete přijít do vesnice a říct lidem, co mají dělat,“ vysvětluje později. „Musíte poslouchat, pozorovat, pochopit jejich systém. Teprve pak můžete nabídnout řešení, které bude fungovat.“Většina cestovatelů zná Zambii především díky vodopádům Victoria Falls nebo safari v národním parku South Luangwa či Kafue. Málokdo zajede do zemědělských oblastí jižní části země, kde žije většina populace. Nenajdete zde turistickou infrastrukturu ani hotely a průvodce. Je tu reálný život lidí, kteří se živí ze země, a ta jim poslední roky moc nedává.Ve vesnici jsme se setkali s jednou z místních žen. Chabesa stojí před svým domem, miminko má v barevné látce na zádech. Je jí osmadvacet, má tři děti a čtyři hektary pole. „Loni jsem sklidila jenom dva pytle kukuřice,“ říká klidně, bez patosu. „Normálně to bývá dvanáct, třináct pytlů,“ popisuje. Počítá jednoduše – dva pytle vystačí na tři měsíce, pak musí shánět práci, půjčovat si od sousedů, nebo prostě míň jíst.Voda jako základ U vesnice Monze právě probíhá výstavba studny, na které pracuje místní vrtací firma i místní pracovníci. Geolog ukazuje na vrstvu pískovce, kde se v 50, někdy až 60 metrech nachází podzemní voda. „Díky mapování víme, kde vrtat,“ říká. „Nemusíme zkoušet štěstí.“Chabesa bude mít studnu deset minut chůze od domu. Teď chodí dvě až tři hodiny ke korytu řeky, kde voda stojí v kalužích a není čistá. „Děti měly často průjem,“ vzpomíná. S čistou vodou přijde zdraví, čas, protože nemusí chodit tak daleko, a možnost zalévat zeleninu u domu.Nejdůležitější je ale školení. Joseph vysvětluje techniky jako conservation agriculture – minimální orba, mulčování, střídání plodin. „V suchém klimatu musíte zadržet každou kapku vody v půdě, proto učíme farmáře, jak půdu nepřevracet, ale jak ji pokrýt organickým materiálem a jak vysazovat plodiny v jamkách, kde voda zůstane,“ vysvětluje.Metodika, ne charitaV kanceláři CARE v Lusace visí na zdi mapa s barevnými špendlíky. Každá barva znamená jiný typ intervence – modré jsou studny, zelené školení, žluté distribuce osiva. „Projekt je jako skládačka,“ říká koordinátorka projektu Agnes. „Studna sama o sobě nestačí. Potřebujete naučit lidi, jak vodu využít, jaké plodiny pěstovat, jak diverzifikovat příjem.“Agnes ukazuje na tabulky s harmonogramem. Projekt v Chamě a Monze je naplánovaný na základě hydrogeologického průzkumu, výběru míst pro studny, naplánování stavby solárů, a hlavně zapojení komunit. Pak následuje výstavba infrastruktury, školení farmářů a místních vládních úředníků a distribuce osiva odolného proti suchu. Důležitá část je monitorování, vyhodnocení, předání odpovědnosti místním strukturám.„Není to o tom přijet, postavit studnu a odjet,“ zdůrazňuje Agnes. „Je to o tom vytvořit systém, který funguje, i když my odejdeme. Proto spolupracujeme s místními úřady, se zemědělskými poradci i s komunitními lídry.“Osivo, které CARE distribuuje je v rámci zemědělských družstev používané a ozkoušené na místní podmínky. Jedná se o odrůdy kukuřice, prosa a čiroku, které byly vyšlechtěné na místní podmínky. „Nevozíme nic ze zahraničí. Pracujeme s tím, co tady roste, jenom to zlepšujeme,“ vysvětluje Joseph.Efektivní spolupráce napříč organizací CARESpolupráce mezi CARE Česká republika a CARE Zambia dlouhodobě patří k nejúspěšnějším v rámci celé organizace. Díky úzkému propojení pražského týmu se zkušenými kolegy v terénu dokáže CARE využívat prostředky maximálně efektivně a reagovat na skutečné potřeby místních komunit.„Právě proto, že máme v Zambii silný field office s lidmi jako Joseph nebo Agnes, můžeme jako CARE Česká republika garantovat Ministerstvu zahraničí efektivní využití prostředků,“ vysvětluje Ludmila Kucer, programová ředitelka CARE Česká republika. „Nejsme organizace, která by přilétala do země řešit krizi, o které nic neví. Náš tým v Zambii má dvacet let zkušeností, vztahy s místními úřady, znalost terénu. My z Prahy zajišťujeme financování, reporting a strategii, ale samotnou pomoc dělají místní odborníci, kteří rozumí kontextu,“ dodává. Tahle symbióza je podle Ludmily klíčová. „Česká rozvojová spolupráce funguje nejlíp tam, kde se potkává naše kapacita získat finance a expertíza lidí v terénu. CARE Zambia není náš „partner“ v klasickém slova smyslu – jsme jedna organizace, kde každý dělá to, v čem je nejlepší.“Jaké budou v Zambii další kroky?Za rok se do vesnice Monze vrátí tým CARE na monitoring. Změří výnosy, zeptají se, co fungovalo a co ne. Agnes říká, že úspěch projektu se neměří jenom v litrech vody nebo pytlích kukuřice. „Měří se v tom, jestli lidé získali znalosti a nástroje, aby se adaptovali na změnu klimatu sami. Jestli za pět let dokážou čelit suchu líp než dnes,“ vysvětluje Agnes.Chabesa plánuje letos vysadit míň kukuřice a víc prosa. Proso lépe snáší sucho. Chce taky zkusit zeleninu u domu – rajčata, kapustu. „Když bude studna, půjde to,“ říká.Joseph startuje auto, cesta vede zpátky do Lusaky. „Tahle práce není dramatická,“ říká po chvíli. „Není to akutní záchrana životů po katastrofě. Je to pomalé, systematické budování odolnosti, ale právě proto to funguje.“ Prach za autem se zvedá a usedá na vyprahlou zem. Někde tam v oblacích je možná déšť. Ale i kdyby nepřišel, Chabesa a její sousedé budou tentokrát připravenější.CARE pracuje v Zambii od roku 2002 a zaměřuje se na zemědělskou adaptaci, přístup k vodě a posílení role žen ve venkovských komunitách. Podpořte společně s nimi projekt v Chomě a Monze zde.  Zdroj: CARE