Konečná hovoří o hnutí, které „funguje“. Ať se s ním odstěhuje hodně daleko na východ, ale nám ho necpe

KOMENTÁŘ / Kateřina Konečná nám po mimořádném sjezdu KSČM, na němž obhájila funkci předsedkyně, kterou po volebním výprasku dala k dispozici, sdělila, že výsledky nepřinesly žádné překvapení. A má pravdu. Komunisté si opět zvolili sami sebe, opět se utvrdili, že svět jim nerozumí, a opět dospěli k závěru, že problémem není jejich ideologie, ale jakýsi „účelový paragraf“. Kdyby realita bolela méně než vzpomínka na minulost, bylo by to celé vlastně roztomilé. Paní Konečná hovoří o hnutí, které funguje „v celém světě“ a jako jediné nabízí „systémovou alternativu“. Ano, funguje. V Severní Koreji, v Číně, v Rusku. Všude tam, kde se systémová alternativa pozná podle toho, že se protivníci zavírají, novináři mizí a děti a ženy umírají při útoku raket. Pokud je tohle ta alternativa, pak by bylo fér ji neexportovat k nám, ale rovnou se za ní ideově odstěhovat. Třeba někam za Ural, kde mají pro takové iluze dlouhodobě pochopení. Zvláštní je, s jakou lehkostí čeští komunisté podporují putinovský režim, zatímco se u toho tváří jako obránci obyčejných lidí. Těch ukrajinských se to ale zřejmě netýká. Děti v rozbombardovaných městech se do marxistické tabulky nevejdou. Jsou to jen vedlejší náklady boje proti „imperialismu“, který má shodou okolností ruský pas. KSČM dnes nabízí alternativu pro 4,3 procenta voličů. To není systémová alternativa, to je politická vzpomínková služba. My ostatní si ji povinně platíme, abychom nezapomněli, jak vypadá strana, která se nikdy neomluvila, nikdy se nepoučila a nikdy nepochopila, proč ji většina společnosti nechce. Čtyřicet jedna let vládnutí evidentně…