Česko vstupuje do nové zářivé éry, jásá ANO. Všechno tu už sice bylo, ale teď je to nově naleštěné

GLOSA / Andrej Babiš s pohřebním patosem oznámil, že se „navždy“ vzdává Agrofertu. Přeloženo do srozumitelné češtiny: děti to stejně jednou dostanou, tak proč z toho dělat vědu. A hned se rozběhla internetová estráda reakcí. Politici staré koalice tiše nevěří, zaměstnanci politické divize koncernu tradičně důvěřují, a navíc jásavě vyhlížejí světlé zítřky, protože prezident republiky Petr Pavel už oznámil, že příští týden Babiše jmenuje premiérem. Alena Schillerová, budoucí strážkyně prázdné kasy, se pasovala do role patronky národní moudrosti. Možná se tak trochu cítí kněžnou Libuší: „Nikdy jsem nepochybovala, že pro Andreje Babiše je jediným hnacím motorem touha udělat Česko co nejlepším místem k životu. Chytráky, kteří mu sami podle sebe přisuzovali jiné úmysly, jsem mohla jen litovat. Dnes se potvrdilo, jak hrozně se mýlili. Česko bude mít toho nejlepšího premiéra, jakého si mohlo přát.“  Z jejích slov čiší taková míra oddanosti, že by jí v antice postavili sochu. Radek Vondráček, dlouholetý sněmovní pultový bard a věrný učedník, nezůstal pozadu. Přestože už mu jeho šéf dal jaksi najevo, že o něj nestojí a nepotřebuje ho ani na funkci asistenta u hydrantu, napsal tklivý vzkaz o státnickém rozhodnutí a korunování díla. „Andrej Babiš státnickým rozhodnutím dal najevo, jak moc mu záleží na Česku. Bylo to jistě těžké, vzdát se navždy pečlivě budované firmy. Ale podpora občanů je zavazující a ve funkci premiéra může Andrej Babiš korunovat své dílo ve prospěch všech,“ je fascinující sledovat, kolik hudby dokáže Vondráček vymáčknout z jediné struny loajality. O poznání skromnější byl Martin Kolovratník, muž, v němž…