Že prý tam není válka? Jak se žije na „bezpečném“ západě Ukrajiny pod sílícími ruskými útoky

REPORTÁŽ / Také v Česku veřejně vystupují různí proruští kolaboranti a vlastizrádci, kteří nenávidí západní demokracii a touží po slovansko-orientálním samoděržaví. Dokonce velebí fašistické Rusko a nenávidí Ukrajinu, která vzdoruje jeho obludné válečné mašinerii. Nejdrzejší z nich tvrdí, že mezi Ruskem a Ukrajinou žádná válka neprobíhá a Ukrajinci jen zneužívají podporu Evropy. Prý bychom se v Česku měli starat hlavně sami o sebe. Je to lživé tvrzení a hanebný postoj. Brutální genocidní válka Ruska proti Ukrajině je každodenní realita, a to i v nejzápadnějších oblastech Ukrajiny, odkud jsem se v neděli vrátil. A musím o tom psát a vydávat svědectví. Halič je historický region na pomezí Ukrajiny a Polska, který kdysi patřil k rakousko-uherské monarchii a do roku 1939 pak k Polské republice. Pochází odtud mnoho ukrajinských, polských a židovských osobností spojených i s českou kulturou a dějinami. Východní Halič, dnes součást Ukrajiny, je rozdělena na Lvovskou, Ternopilskou a Ivanofrankivskou oblast. Jezdím sem rád, vždyť Halič je střední Evropa, což je patrné nejen v mentalitě obyvatel, ale i ve zdejší architektuře, kultuře a gastronomii. Tím, že je Halič na západě země, zdálo by se, že jde v rámci nynější velmi brutální rusko-ukrajinské války o bezpečné zázemí. Život zde opravdu plyne klidněji než v bezprostřední blízkosti fronty anebo v Kyjevě, Charkově či Chersonu, na něž Rusové barbarsky útočí každodenně s velkou intenzitou. Když jsem poslední týden listopadu mířil na Ukrajinu, abych se v haličských městech Lvově, Ivano-Frankivsku a Ternopilu setkal s přáteli, hned mne přivítala „trivoha“ čili poplach upozorňující na ruské vzdušné útoky. V Haliči se žije zdánlivě normálně, ale ve skutečnosti je…