Greta je jen jednou z mnoha. Morální aktivistický narcismus chce poutat pozornost

ESEJ / Christopher Lasch ve své dnes již klasické knize The Culture of Narcissism z konce sedmdesátých let předvídal, že západní civilizace směřuje do hluboké psychospirituální krize. Upozornil, že člověk moderní doby, vykořeněný ze společenství, rodiny i víry, si přestává utvářet svou vlastní vnitřní autentickou identitu neboli Self. Místo toho má idealizovaně zkreslený obraz o sobě samém, tedy Self falešné. Uspokojení požadavků tohoto falešného, obvykle grandiózního, či jinak dokonalého, avšak zcela zkresleného obrazu sebe sama pak zasvětí celý svůj život. Nějak tak by se dala zjednodušeně vyjádřit porucha, kterou většina lidí zná pod pojmem narcismus. Tento pojem zavedl do psychologie Sigmund Freud v roce 1914. Využil tehdy starořeckou báji o mladíkovi Narcisovi, který se zamiloval do svého obrazu ve studánce k tomu, aby popsal specifickou fázi vývoje dítěte v raném dětství. Batole se zprvu vztahuje s láskou, touhou a obdivem k sobě, protože ještě nerozlišuje vlastní Já od okolního světa. Miluje a touží po matce, avšak tu vnímá jako součást sebe sama. Teprve později, když si uvědomí rozdíl mezi sebou a druhými, dokáže přesunout tuto energii k lidem, práci a vztahům. Investovat lásku a touhu do druhých však znamená náročný a v jistém smyslu i riskantní krok. Okolí může být například chladné, lásku neopětuje a dokonce dítě emočně či fyzicky zraňuje. Nebo je naopak do té míry obdivující a nekritické, že neumožní dítěti vytvořit si zdravé povědomí o sobě samém, svých kladech i záporech. Eventuelně je v dítěti vrozená extrémní zranitelnost, která mu nedovolí investici do vztahu k druhým riskovat. V takových případech se…