Zemřel karikaturista, který začínal s Adolfem Bornem. Kreslíř Oldřich Jelínek zatracený i znovuobjevený

„Nohy ho zlobily už dlouho, ale před časem mu vypověděly službu i ruce. Nemohl kreslit ani malovat a jeho život ztratil jiskru. Dny se pro něj staly nekonečně dlouhé a prázdné. Olda se vydal za synem Dominikem, kterého tak bolestně postrádal.“ Tak zní text smutečního oznámení o odchodu ilustrátora, karikaturisty, grafika, autora animovaných filmů a malíře Oldřicha Jelínka (26. 2. 1930 – 17. 11. 2025), které zveřejnila jeho třetí manželka, filmová historička Milica Pechánková.  Jelínek studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1949–1952) a pak na Akademii výtvarných umění (1952–1955) u Antonína Pelce. Hned na studiích na VŠUP narazil se svou kriticky nepoddajnou povahou na nepřízeň režimu a byl na rok odeslán na dělnickou „převýchovu“ do ČKD Modřany. Začínal pak na volné noze ve spolupráci se spolužákem Adolfem Bornem a od roku 1955 se prosadili jako ilustrátorská dvojice, asi nejznámější jejich ilustrovanou knihou z té doby byla prášilovská humoriáda Dobrodružství kapitána Žvanilkina (1960) Andreje Sergejeviče Někrasova.  Zrádná brka Už sám ilustroval pak Jelínek přes sto knižních titulů, a to včetně německojazyčných, poté, co v roce 1981 emigroval do Západního Německa. Tam se prvních pět let prosazoval dost těžko: zatímco doma měl rozjetou práci v animovaném filmu, na karikaturách a komiksech i na volné grafice, v Německu mu dlouhé prsty československého režimu dlouho práci znemožňovaly. Jak sám napsal, šířila o něm StB „zaručenou zprávu, že jsem v nedaleké cizině po zásluze ,natáhl zrádná brka‘“, zdejší Artcentrum se zase nátlakem snažilo přimět zahraniční galeristy, aby Jelínkovo dílo bojkotovali. Nakonec se tam ale prosadil i…