Pro Stalina bych klidně točila. Hitlerova dvorní filmařka se nikdy nepoučila

HISTORIE / Příběh filmařky Leni Riefenstahlové je stejně fascinující jako děsivý. Měla blízký vztah s Adolfem Hitlerem, protože potřebovala jeho peníze na filmy. Byla talentovaná, umanutá a neschopná sebereflexe. V těchto dnech vstoupil do českých kin dokumentární snímek Riefenstahl režiséra Andrese Veiela.  V novém filmu říká Riefenstahlová dvě zásadní věty, které vypovídají hodně o její povaze. První zní: "Politika je opakem toho, co mě zajímá, což je umění" a druhá "Kdyby mě požádal Stalin, točila bych pro Stalina". Leni Riefenstahlová v kostce.  Energická a nesnesitelně ambiciózní umělkyně se narodila roku 1902 v Berlíně. Chudobou netrpěla, její otec Alfred byl řemeslník, který si založil vlastní firmu. Malá Leni se učila hrát na klavír, ale hrála také tenis a veslovala. Brala i lekce tance. Její první kariéra byla právě taneční, ale kvůli zranění, ke kterému došlo při vystoupení v Praze roku 1924, ji musela ukončit.  V roce 1925 viděla film Der Berg des Schicksals (Hora osudu) Arnolda Fancka, který ji tak nadchl, že se rozhodla být herečkou. Fanck ji obsadil do dalšího filmu Der heilige Berg (Svatá hora), ale také ji naučil pracovat s kamerou a základy střihu.   Leni se pak stala na pár let hvězdou takzvaných horských filmů, tehdy populárního žánru. V jistém směru to byly protofašistické filmy, domnívá se například historik Jonathan Petropoulos. Oslavovaly přírodu, darwinismus a silné jedince. Pohrdaly "zkaženou civilizací".  O první režii se Riefenstahlová pokusila už v roce 1931. Šlo o film Das blaue Licht (Modré světlo), ve kterém hrála i hlavní roli. O rok později slyšela…