Vědkyně tvrdí, že i pes může jevit známky autismu či ADHD. Jak poznat, že je jiný?

Autismus je kvalifikován jako vrozená neurovývojová porucha, která se zpravidla projevuje už od raného dětství a ovlivňuje chování, komunikaci s okolím i sociální interakce. Dosud byla pozorována jen u lidí, avšak britská vědkyně nově tvrdí, že touto poruchou a také poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) mohou trpět i psi. Se svou novou tezí přišla na světlo světa Dr. Jacqueline Boydová z veřejné vysoké školy v Nottinghamu, která se dlouhodobě zabývá výzkumem zvířat. Doslova uvádí, že naši věrní čtyřnozí parťáci mohou mít ve svém mozku podobné strukturální i chemické odchylky jako lidé s autismem či ADHD – říká tomu, že jsou neurodivergentní (tedy že jejich mozek funguje trochu jinak, než je běžné). Podle doktorky je však diagnostika neurodivergence u psů velice obtížná: „Dát lidskou diagnózu zvířeti, které neumí mluvit stejně jako my, je opravdu těžká věc. Ale můžeme říct, že někdy vykazují takové chování, které by u člověka splňovalo diagnostická kritéria pro neurodivergentní stav.“ Jaké projevy tedy můžete sledovat u psa, který by mohl být „neurodivergentní“, tedy jiný než ostatní po stránce neurologického fungování? Vědkyně říká, že první známkou je vysoká míra impulzivity a špatná kontrola impulzů. Kvůli těmto vlastnostem tak bývá pes buď extrémně ostražitý nebo intenzivně zaujatý vnějším světem, tedy doslova „nevidí a neslyší“ pro soustředění se na jeden konkrétní podnět. Podobně jako lidští autisté mohou i psi podle doktorky Boydové vykazovat nadměrnou citlivost na určité zvuky (například křik nebo ohňostroj) a mohou mít problémy se socializací s vnějším prostředím – typická je prý v tomto případě úzkost v přítomnosti jiných…