Síla 17. listopadu: Svátek demokracie, který zatím odolává pokusům politiků ukrást dějiny

KOMENTÁŘ / Za pískotu a výkřiků „hanba“ položil Andrej Babiš se svým doprovodem kytici k památníku 17. listopadu na Národní třídě v Praze. Ačkoli je znechucení pochopitelné, můžeme být rádi, že tento svátek má u nás stále takovou váhu, že přiměje pokleknout před jeho významem i někdejšího agenta StB a kandidáta na budoucího premiéra. Na Slovensku se premiér Robert Fico před svátkem demokracie neklaní – právě naopak. V pátek se v Prešově rozohnil před studenty a 17. listopad označil za komunistický puč. Něco podobného by se snadno mohlo v budoucnu stát i u nás. Spiklenecké teorie, které se snaží náš nejdůležitější moderní svátek shodit z piedestalu a přepsat jej jako manipulaci temných sil StB, žijí od začátku devadesátých let. Nikdy však nevystoupily z okraje společenské debaty. Konspirační teoretik Miroslav Dolejší, který se svou „analýzou“ přišel už na začátku 90. let, získal od té doby řadu následovníků. A před jedenácti lety se k tomuto dědictví opatrně přihlásil i čerstvě zvolený prezident Miloš Zeman. V televizní debatě s Václavem Klausem v předvečer státního svátku prohlásil, že „revoluci v roce 1989 vyvolala nepravdivá zpráva o smrti studenta Martina Šmída, ne zákrok SNB na Národní třídě“. A dodal, že zásah nebyl „masakrem“ – což byl termín, kterým jej označili studenti několika pražských fakult, když 20. listopadu vyhlásili stávku. Pokud si Miloš Zeman, obdivovatel Číny a Ruska, představoval masakr podle tamních měřítek, měl svým způsobem pravdu. Tehdejší veřejné mínění však jeho provokaci odmítlo. Dva dny poté byl na slavnostním ceremoniálu na Albertově vypískán a…