Pohřeb, který nacistům vyrazil dech. Jejich pomsta byla brutální a nekompromisní

HISTORIE / Měl to být tichý smuteční průvod. Jen poslední rozloučení s mladým studentem, který zemřel poté, co jej během demonstrace v říjnu 1939 zasáhla střela nepřítele. Pohřeb Jana Opletala se však změnil v jeden z největších a nejhlasitějších veřejných protestů proti německé moci. Odpověď nacistů na sebe nenechala dlouho čekat a byla brutální.  „Sešlo se nás tam několik tisíc,“ vzpomínal po letech pro projekt Paměť národa Josef Andrýs, který tehdy stejně jako Jan Opletal studoval medicínu. „Když jeho rakev odvezli na Moravu, celý ten ohromný dav se rozhodl, že půjde na demonstraci proti okupaci do města. To Němce překvapilo, poněvadž neměli dost informací. Snažila se nás zadržet česká policie, která si ale počínala opatrně, takže neměli šanci ten obrovský průvod zastavit. Prošli jsme Vodičkovou ulicí. Lidé mávali, tramvaje nejezdily. Chvíli se zdálo, že nastala svoboda. Bohužel to byl omyl. Němci se brzy vzpamatovali…“ Všudypřítomný teror Podzim roku 1939 se nesl ve znamení tísně, strachu, nejistoty. Protektorát Čechy a Morava, který měl autonomii jen na papíře, drtila nacistická moc namířená proti českému obyvatelstvu, jeho kultuře, hospodářství i školství. Zatýkání, bití, popravy, poněmčování, ponižování a porušování občanských práv a svobod byly na denním pořádku. Nacisté si jimi chtěli český národ porobit a umlčet jakýkoliv hlas odporu. Ten se však stále ozýval. Doma i v zahraničí bujel odboj, lidé si mezi sebou vyprávěli anekdoty o Němcích, potají četli ilegální tiskoviny, poslouchali zahraniční rozhlas, během filmových týdeníků kašlali a dupali, když se na plátně zjevil nějaký říšský pohlavár. Během…