Kardinál Duka se z havlovce proměnil v trumpovce. Je na něm dobře vidět, jak taková změna probíhá

KOMENTÁŘ / Smrt kardinála Dominika Duky ukázala, v jak nervní, zuřivou a útočnou se mění česká společnost. U kardinála, který stál déle než dvanáct let v čele české katolické církve, je to tristní. Kněz by měl být působcem pokoje, nikoli vyvolávat kulturní boje za života i po smrti. Několik citací. Novinář Dalibor Balšínek: „Dominik Duka byl jedinečnou osobností, vzdělaný, moudrý a statečný člověk. Mrzká levicová lůza, která svou smradlavou a nemytou hubou po něm plivala, ve skutečnosti potvrzovala jeho velikost.“ Drsný hlas české konzervativní pravice. Tomio Okamura, jemuž Duka pokřtil knížku Umění vládnout, napsal: „...Snažil se národ nerozdělovat, ale chtěl ho spojovat. Prosazoval slušnou debatu bez nálepkování. Hlásil se k vlastenectví a hájil tradiční hodnoty. Ať odpočívá v pokoji.“ Realita je opačná, Duka rozděloval.  Filip Turek: „Pan kardinál Duka byl neúnavný strážce tradičních hodnot, který s odvahou bránil pravdu proti vlnám současného relativismu. Jeho svědectví zůstává inspirací pro všechny, kdo ctí rodinu, svobodu svědomí a křesťanskou Evropu. Čest jeho památce.“ Hajlující Turek ctí křesťanskou Evropu? Za liberály ocituji novináře Petra Honzejka. Napsal, že „Dominik Duka je docela tvrdý oříšek“. Jeho působení rozdělil do dvou etap. Za komunistů „měl silný dar víry, byl statečný, vitální, bojovný, jednoznačně na straně dobra“. Poté, „po vítězství dobré strany síly a ve spojitosti se stárnutím trochu, vlastně docela dost ztučněl. Nejen fyzicky, ale i mentálně...“ Přimkl se k obraně „světa, jako byl vždycky“. Honzejk to samozřejmě tvrdě schytal. Přitáhl lidi jako Okamura, Turek, Rajchl, Vandas Duka se u nás stal tvrdě konzervativním,…