Stráž u Berlínské zdi jen zírala. Díky omylu soudruha tisíce lidí s kladivy a dláty vyrazily za svobodou

HISTORIE / Postavená z betonu a komunistické ideologie, obehnaná pásmem smrti a střežená pohraničníky s rozkazem zabránit každému pokusu o útěk, i střelbou. Berlínská zeď v roce 1989 stále ještě vzdorovala tlaku nespokojených lidí uvnitř východního bloku, dokud jednoho listopadového večera během chvíle nepadla. Stačilo jen pár nejasných slov na rutinní tiskové konferenci – a Berlíňané ji vzali útokem. Jedno město, dva světy neúprosně rozťaté ostře střeženou hranicí. Na jedné straně Spojené státy, Velká Británie a Francie, na straně druhé Sovětský svaz. Svět svobodného Západu proti světu sevřeného totalitou. Takový byl Berlín, symbol studené války, po dlouhých osmadvacet let. Přitom až do počátku šedesátých let probíhal život v rozdělené německé metropoli relativně normálně. A to navzdory tomu, že po druhé světové válce si město mezi sebou rozdělily vítězné mocnosti a v roce 1949 se zrodily dva německé státy – západní Spolková republika Německo a východní Německá demokratická republika, jejímž hlavním městem se stal sovětský sektor Berlína.  Berlíňané mezi oběma částmi města běžně cestovali, na přechodech se jen letmo kontrolovaly doklady, tramvaje projížděly z Východu na Západ bez zastavení. Jenže propast mezi oběma světy se začala prohlubovat, napětí mezi nimi rostlo. Odliv východoněmecké inteligence Západní sektor kvetl – lákal barevnými výlohami, svobodnější kulturou, médii i pohodlnějším životem, zatímco ten východní stále více dusila chudoba, cenzura, politické procesy a celková snaha státu o co největší kontrolu nad svými obyvateli. Stále více východních Berlíňanů proto raději odcházelo do západní části města, aby si zde vybudovali svobodnější život, případně rovnou emigrovali do Spolkové republiky Německo. Odhaduje…