Rajchl a porno? Problém leží jinde, označujeme druhé za zlo, a pak se nemůžeme dohodnout

KOMENTÁŘ / Nejen sítě teď nadechují a vydechují skandál šéfa PRO, poslance za koalici SPD Jindřicha Rajchla. Jeho hanbatá videa byla nabízena více redakcím, nakonec je pustil do světa influencer Mike Oganesjan. Redakce včetně Deníku N pokušení odolaly. To je mimochodem dobré znamení. Řeší se, zda se liberální demokraté Rajchla měli zastat, nebo neměli. Vít Rakušan (STAN) odsoudil „brutální průlom“ do Rajchlova soukromí. Další říkají, že Rajchl pustil videa do světa sám, tak jakýpak průlom. Celé to propírání šéfa PRO stojí na morálním pohoršení. Nelze se tomu divit, když si člověk uvědomí dvě věci – jak hbitě do problému zatáhl svoji dceru a jak on sám i Tomio Okamura jednali v minulosti, jak se vozili po Jakubu Jandovi, který čelil podobnému problému, jak probouzejí nenávist, protože jim to přináší body. V nové kauzičce Rajchla jde o porno videa, potažmo o morálku. Jakmile jde v politice o morálku, hraje se často o paušální odsouzení. A odsuzují ti, kteří na tom zhusta nejsou líp než onen potrefený odsouzený. Viz právě odsuzování bezpečnostního experta z neziskovky Evropské hodnoty Jakuba Jandy za hřích mládí; odsuzování se svého času účastnil nejen Okamura, ale i Rajchl a Miloš Zeman a další. Rajchl mě nezajímá. Zajímá mě aspekt morálního odsudku v politice. Dnes se často odvíjí od „konzervativních, tradičních hodnot“, jak tomu „praví“ a „slušní“ lidé říkají, tedy od velmi zkresleného vnímání křesťanských hodnot. Zkreslení spočívá v tom, že si tito „svatí“ lidé pletou slušnost s vírou a svou představu slušnosti aplikují především na druhé, nikoli na sebe. Místo dialogu teče morální patos…