K. Bird & M. Sherwin: Oppenheimer — Americký Prometheus (Čitateľský denník 60/2025)

„Richard Feynman stál třicet dva kilometrů od místa Trinity, když mu podali tmavé brýle. Rozhodl se, že přes tmavé brýle nic neuvidí, a tak raději nastoupil do kabiny nákladního auta směrem k Alamogordu. Čelní sklo náklaďáku by mu chránilo oči před škodlivým ultrafialovým zářením a on by skutečně viděl záblesk. I tak se reflexivně přikrčil, když obzor ozářil obrovský záblesk. Když znovu vzhlédl, uviděl bílé světlo měnící se ve žluté a pak v oranžové: »Velká oranžová koule s jasným středem se změní ve stoupající oranžovou kouli, trochu se vlní a na okrajích trochu zčerná a pak vidíte, že je to velká koule kouře se záblesky na vnitřní straně vyhasínajícího ohně.« Celou minutu a půl po výbuchu Feynman konečně uslyšel obrovskou ránu, po níž následovalo dunění umělého hromu (...)