Robotizace příslušníků hnutí ANO byla slavnostně dokončena. Spolkli ropuchu velikosti slůněte

NÁZOR / Často se připomíná výrok Karla Schwarzenberga, že někdy je třeba v politice spolknout ropuchu. Protože nežijeme v ideálním světě, můžeme takovou nepříjemnou možnost občas připustit. Problém je ale v tom, když se ropuchy stávají každodenní běžnou potravou, nebo se jedná o ropuchu velikosti slůněte. Přesně to ukazuje zvolení Tomia Okamury šéfem sněmovny. V tajném hlasování se všichni příslušníci hnutí ANO poddali zájmům svého šéfa a majitele, a uvrhli zemi přinejmenším do velké ostudy. Je to logické vyústění celé bídy tohoto útvaru. Za bývalého režimu, předtím, než diváci mohli zhlédnout nějaký vytoužený západní film, nebo aspoň neškodnou českou veselohru, běžel v kinech takzvaný týdeník. Většinou se jednalo o naprosto nudné divadlo, které bylo třeba přečkat. Někdy ovšem diváci zhlédli kousek, který byl tak nechtěně komický, že se smáli ještě víc než při následující komedii. Jeden z dílů tehdejších týdeníků představoval běžný den poslance Federálního shromáždění. Ten muž byl vtělením všeho, co se nazývalo funkcionář. Nápadný byl především jeho obličej bez jakékoliv práce mimických svalů, ale především naprosto bizarní způsob chůze. Mezi jednotlivými sedánky soudruhů, které poslanec Federálního shromáždění za den absolvoval, se pohyboval rychlou robotickou chůzí, a vypadalo to, že mu do zad přitloukli nějaké prkno, takže stále chodil nepřirozeně vzpřímeně. Přesně tahle postava se mi vybavila, když jsem sledoval klipy na sociálních sítích poslance hnutí Andreje Babiše Martina Kolovratníka. Abychom byli spravedliví, Kolovratník má činnost mimických svalů velmi vyvinutou a v některých svých vystoupeních předvádí dokonce cosi jako tanec. Něco…