Motoristé prostě jedou. Stačíme před nimi uskakovat?

NÁZOR / Ikonický Filip Turek řítící se po „německé“ dálnici více než dvousetkilometrovou rychlostí. Malý velký šéf Petr Macinka, který dorazil na nádvoří Pražského hradu v terénním monstru, jako by cestou překonával Velký Atlas a půl Sahary k tomu. Nebo že by přijel z válečné fronty, kde Rusové stejný typ vozů používají k odpalování dronů na Ukrajinu? A pak tu máme samotnou podstatu strany Motoristé sobě, kterou oba zmínění reprezentují. Ta se dá shrnout do jedné věty: Jsem řidič silného auta se spalovacím motorem a kdo je víc? Mít možnost s ním vjet téměř kamkoli, povolenou rychlostí ani vypouštěným smradem si hlavu příliš nelámat a ideálně z patřičné výšky se kochat rozestupujícím se davem těch méněcenných – chodců. Motoristé sobě tomu říkají svoboda, jiní bezohlednost. Vzhledem k tomu, jak moc asi museli slevit ze svého konzervativně pravicového programu, aby je vzal Babiš do vlády, jim možná nic jiného než bezohlednost nakonec nezbude. V podobě Macinky se může dokonale zhmotnit na ministerstvu životního prostředí. Už před Motoristy sobě, kteří vstupem do sněmovny získali formální moc, se v ulicích a na silnicích v Česku vyskytovalo dost, mírně řečeno, nevyrovnaných majitelů řidičských průkazů, kterým teď logicky vzroste apetit. Vždyť mají své zastánce a možná i vzory na vysokých místech. Sama řídím přes třicet let a pořád mě to baví. Zpravidla se však pohybuju po svých a všímám si, že chodci už nejsou v bezpečí ani při správném přecházení vozovky. Motoristé je buď nepustí vůbec, nebo se na ně řítí, dokud to jde, než…